Je to rok, co jsem s ježděním skončila. Důodů bylo spousta... škola, pocit, že jezdectvá není nic pro mě, a spousta dalších... vlastně hloupostí. Samozřejmě mi to po pár týdnech začalo chybět, ale... vrátit se zpátky, přestože jsme se s paní, která mě u sebe necházvala jezdit, rozešla v dobrém, pro mě nepřipadalo v úvahu, jelikož jsem ten typ člověka, který se rád vyhýbá trapným situacím a zrovna v téhle situaci bych byla rudá až na zadku. Navíc, odkud jednou odejdete, tam už místo nemát

Asi právě proto teď hledám nějakou novou příležitost a že jich vzhledem k tomu, že jezdeckým klubům se kvůli jejich "příjemné" atmosféře zdaleka vyhýbám. Lidí, kteří by někoho za výpomoc nebo menší finanční příplatek nechali jezdit na svém koni, je jako šafránu. Navíc jako zatvrzelý westerňák se toho,  jak se na mě budou dívat lidé jezdící anglii, jak sedím na jejich milovaném oři, asi celá opupínkuju. Jiná možnost ale není. Dnes už končím se svý sjížděním inzerátů a odepisování těm, kteří jsou do dvou hodin cesty od mého domova.

Na konec vás prosím o menší pomoc. Kdyby náhodou někdo z vás věděl o milém majiteli koně z Liberecka, dejte prosím vědět. Po pohledu z koňského hřbetu už se mi vážně stýská.