Těch sedmiček v datu! To bude znamení, ne?

8:28, venku prší. Ve svejch 26 letech jsem začala koukat na Upíří deníky, ehm. Mám to teď jako kulisu, ale abych řekla pravdu, dost mě to chytlo. Takovýhle seriály mě nějak uklidňujou. Toužím taky chodit každej den do školy, tahat knížky a u toho řešit malý problémy s kamarádkama... Zamilovat se do toho hodnýho kluka a čas od času se stresovat zkouškama.

Dnešek bude chladnej, asi bude pršet celej den.

Včera byl pro mě dost olověnej den. Spala jsem u Jakuba, ráno bylo snové, pomalé, plné hudby, uvařil mi kávu. Pak začal mluvit o záhadným kamarádovi, spisovateli - mával mi jeho knihou před nosem. Že prý mají v plánu založit spolek. Budou zachraňovat architektonické poklady. 

Tekutý olovo se mi vlévá do žaludku, přetejká. Nemůžu s tím nic dělat, nechci bejt taková. Nemám dost síly na to abych hrála nadšení. Sbalila jsem se, snažila být asertivní, omluvila se, že musím jít domů, že musím bejt sama. Vyběhla jsem na tramvaj a pod brejlema se mi hromadily slzy. 

Po cestě tramvají k sobě domů jsem pozorovala střechy domů, nechápu tuhle lásku, je tak intenzivní. Nedokázala jsem potlačit pláč, naštěstí jsem se už v dětství naučila plakat potichu a naštěstí jsem seděla v tramvaji úplně vzadu, takže mě nikdo neviděl. Je to tak neuchopitelný a nedokážu to vyjádřit přesně. A když se o to pokusím, vyzní to nanejvýš hloupě.

Nechci aby mi někdo architekturu bral. 

 

Moje racionální já mi říká, že to je dětinský, sobecký a nepřejícný... Moje emocionální já mi říká 

nechci aby mi někdo architekturu bral. 

 

8:54 - pípne mi zpráva z pozvánkou od Jakuba. Vernisáž s fotkama o architektuře. Dělá si legraci? 

Poslední týdny si půjčoval jednu moji knihu o architektuře za druhou, bylo mi to divný... Už víc než rok mám jedinej sen a on to věděl a ví. Jeho sen je jinej. Byl jinej. Tak co to sakra je. 

Můj předchozí přítel... když jsme se potkali, chtěla jsem psát třeba do magazínu, byla jsem zažraná do módy a psaní... Po pár měsících je z něj módní guru a píše do pánskýho časopisu. V tu chvíli mě móda přestala zajímat a touha po exkluzivitě a minislávě mě opustila s konečnou platností. Na jednu stranu vím, že za svoje hovna (pardon) si můžu sama, na druhou stranu pořád házím vinu na ONI. 

Jsem mimino.

Od včerejšího rána nemám chuť architekturu vstřebávat, je to jakoby mě podvedla s Jakubem. Chci něco svýho, jen svýho a architekturu miluju.

Ta co měla celej život zavřený oči, ta co se všude ztratí a ta co měla z matiky vždycky čtyřku. Jednoho dne jsem se podívala nahoru a od tý doby to je láska. 

 

Doháje... lidi řeší žárlivost na cizí prsatý nebo ramenatý bytosti. Já žárlím úplně jinak a víc než kdy předtím.  

 

Nemám chuť ho vidět.

Puberta, dobrý den. 

...

_________________________________________________________________________

Tak jo, dneska. 

-> dodělám CV 

-> uvařím zdravej oběd (čínský polívky už ne... :)) 

-> meditace půl H 

-> přesunout artvadera na jiný server

-> napsat K ohledně práce

-> alespoň pár minut Duolingo 

-> večer s jakubem nebejt dement 

 

možná:

-> jít čmárat do knihovny 

-> hledat příležitosti a zasílat CV 

-> cvičit 

-> upravit fotky k insta 

-> číst

 

Do budoucna nezapomínat na:

-> vyřešení svatby sestry plus vymyslet kam odjedu (+ šetřit na cestu)

-> vyplnit žádost o ukončení studia a poslat to do školy 

-> od 4.8. hlídat mail s informací o pojištění ze školy

-> objednat se k dr. 

-> jet co nejdřív k babičce a dědovi