Petiškovo Bylo jednou jedno loutkové divadlo děti milují. Tenhle titulek z webu Čítáren se mi kdysi dávno vryl do paměti a vytanul mi na mysli při plánování programu pro mrňousky v knihovně.
- Přečteme pohádku, dáme nějakou hru a děti si vyrobí papírové loutky, to je bude bavit, pravila jsem někdy v prosinci.
Prima, pohádkových her je všude nespočet, šablony na loutky zvládneme, pohodička. Zvláštních příprav netřeba.
- Mohli bychom u toho zahrát loutkové divadlo, napadlo Aknezob. Nelenila a našla papírové prstové loutky postaviček z Karkulky, takové ty, co jim v bříšku prostřihnete otvory, protáhnete prsty a máte loutku i s nožičkama. Vytiskla, válely se mi na stole dobré dva měsíce.
Pak jsme je jednoho veselého odpoledne s Muminkem vystřihali. A lehli smíchy. Šárka až brečela a škytala. Zkuste si jen tak letmo načrtnout barevnou Karkulku a strčit do ní prsty.

No prostě vypadá to příšerně. Tak nějak... úchylně?
S pruhovanýma rukavicema to už bylo krapet lepší, Karkulka měla jakože punčochy. Jenže postaviček je pět, kdo by stíhal přehazovat kromě loutek ještě rukavice. A vůbec, děti v těch loutkách přeci nic zvrhlého hledat nebudou. Tak má Karkulka už odshora holý nohy, no a co. A vlk s myslivcem i babičkou si nohy asi holí. No a?

Bohužel v různém knihovním shonu nebyl čas na jakékoliv dramatické secvičování. S Muminkem jsme se rozhodli pro cestu nejmenšího odporu, začátek přečíst z Hrubína a pak volně improvizovat. Pohádku jsme si sehráli v kanceláři dvakrát, bylo to příšerný. Šárka se nám z vedlejší místnosti strašně smála. Muminkův chraplavý vlčí hlas byl neodolatelný, Karkulka si během sbírání malin a poletováním za motýly prozpěvovala znělku Šmoulů. Nic lepšího mě nenapadlo. Aaaah, to bude strašlivý. Ještě že na to dopolední čtení chodí jen pár maminek, snad to nebude moc velká ostuda.

Den D, pět minut před desátou.
- Co to jako...??? ? Ááá, proč je tam těch dětí tolik? Muminku, já tam nejdu.
- Ale prosimtě... To bude dobrý.
A bylo to dobrý. Bylo to výborný! Čtení pro mrňousky, na které nám obvykle chodívá stálá sestava tak pěti šesti dětí se proměnilo v mega akci, napočítala jsem celkem 16 dospělých a 20 dětí. Do miniaturního koutečku jsme se vlezli akorát tak my dva s Muminkem a naše slavná pětičlenná sestava s nahatýma nožičkama, obecenstvo sedělo ve třech řadách na židličkách i po zemi. Slíbila jsem vypravěče chválit kudy chodit budu, musím tak učinit i tady. Byl úžasnej! Společné čtení, hraní a tvoření obvykle tak tři čtvrtě hodinové se protáhlo na dvě hodiny, šablony, nůžky, lepidla ani pastelky nestačily.

Krása a nádhera. Miluju dětský koutek nacpaný k prasknutí. Miluju vyrábění s takhle malinkýma dětma. A asi mě dost baví hrát divadlo.

Příště se vydáváme Za zvířátky do pohádky. Jestli budu kvílet dost hlasitě, třeba bude zas divadlo. Zájemcům doporučuji sledovat kalendář akcí :)