... vlastně co to pletu, o tomhle Mikulášovi to nebylo. To bylo přeci o tom Mikulášovi, co ho napsal Sempé Goscinny. Ten Francouz, co se křestním jménem jmenuje Sempé a příjmením Goscinny a napsal o Mikulášovi spoustu knížek. Jako malá jsem je četla asi všechny, jako velká jsem četla i ty tři nové. A čím jsem starší, tím míň mi to přijde jako kniha pro děti a tím víc mě to baví. Když jsem zjistila, že Sempé Goscinny jsou dva lidé, byla jsem v šoku. A jsem v šoku pokaždé, když ty knihy v práci zakládám, protože se s tím jednoduše nedokážu smířit. Další šok jsem utrpěla, když jsem se dočetla, že o Mikulášovi Francouzi natočili film. Lepší označení než šok by byla euforie, protože áááá-Mikuláš-já-ho-miluju-a-ono-to-bude-jako-film-to-nutně-potřebuju-vidět-prosííím-půjdete-se-mnou?
Ano, Pacholíček s Muminkem jednoznačně kývli, oni Mikuláše taky moc můžou a do kina rozhodně půjdeme společně. V prosinci, jo? Na premiéru asi ne, ale brzy, ET. Před Vídní to už nestihneme, ale až se vrátíme, jo? No, před Štědrým dnem asi nebude čas, ale co mezi svátky? Bohužel, jsme oba nemocní, tak po Novém roce, ET, jo? Víš, teď je strašně moc práce do školy a dvakrát jdeme do divadla, někdy další týden, jo? No, tenhle týden se to bohužel nehodí, ale ten příští určitě, jo?
Do tohoto stadia jsem se dostala včera a sama tomu nerozumím, ale byla jsem ochotna ještě do toho příštího týdne počkat. A pak jsem se podívala na program a zjistila, že naprosto jediný termín, kdy je ještě můžu stihnout, je dnes večer. Mikulášovy patálie, Francouzský institut, 19.00, kdo se přidáte?
Poprvé v životě jsme se okamžitě dohodli. Přišli jsme včas a cestou vůbec nebloudili. Nešustili jsme pytlíkem s gumovými medvídky. Po filmu nikde neflámovali, nevřískali na celou kavárnu o tom, že tahle blbá figurka tu nemá co dělat a spořádaně se na metru rozloučili. Už jsme hrozně moc rozumní a dospělí. Škoda, že s námi nešel Pacholíček, protože mi pořád předhazuje, jak se chovám dětinsky a on mě musí usměrňovat. Teď by viděl :-))
Film je úžasný, báječný, dokonalý, skvělý a místy jsem téměř plakala smíchy. Z několika zdrojů jsem slyšela, že to není úplně nic moc a šla do kina s trochu rozporuplnými pocity. Z kina jsem šla s pusou od ucha k uchu a během 15 minut Muminkovi asi tak desetkrát řekla, jak se mi to strašně moc líbilo a že bych to chtěla vidět ještě jednou. Fakt bych chtěla.

PS: Před námi seděl Kryšpín. Pamatujete na toho stále propadajícího kluka, co zrovna moc rozumu nepobral? Ve filmu ho hrál takový hubeňoučký kudrnatý klučík s ohromnýma kukadlama. Pár řad před námi seděl s dědou kluk, který jako by mu z těch ohromných kukadel vypadl. Neuvěřitelná podoba. (A až se někdo začnete navážet do nebohé malé ET, která nerozezná obličeje, tak co kecá, tak vězte, že to říkal i Muminek, navíc nezávisle na mně :-))