Byla jsem fakt hodně překvapená, protože nežije v ČR. Obklopen blonďatými patnáctkami mě zdraví a vítáme se, jako bychom se vídali každý týden. Co tu dělá s těmi mladými holkami? Jsou na výletě, pracuje na jedné pražské škole. On je učitel? Ne, prodává tam bagety. Aha, a proč jezdí na výlety se studentkami? Holky svého učitele nemají rády, zatímco jeho zbožňují. (Kdo by jej taky nezbožňoval, vypadá skvěle. Jako před lety.) Dává holkám rozchod a ony závistivě hledí naším směrem, nějaká culíkatá holka jim sebrala jejich milého. A asi je šáhlá, mluví na něj německy.
Bavíme se jako by se nechumelilo a mně najednou dochází, že mluvíme česky. On umí česky? Odkdy? Začal se učit už dávno, ale nechtěl mi to říkat, abych se zdokonalovala v němčině. Není mi zima? Zima? Neměla jsem náhodou letní šaty? Nejsem si jistá... On má najednou péřovku, černé rukavice a chytá mě za ruce, abych nezmrzla. Je to příjemné, ale... Tohle ne. Tohle nechci. Vysmekávám se a doháním holky.
V autobusu si raději sedám k jedné z holek. Má hnědočervené krátké vlasy a připomíná mi nějakou herečku, nemůžu si vzpomenout kterou. Zajímá ji, odkud se známe, on se mračí a dělá, jako by mě neznal. Teď když se rozešel se svou přítelkyní jsem mu dobrá? Dřív než stačím cokoliv říct, probouzím se.

Tohle je fakt děs. Poslední dobou se mi zdají tak neuvěřitelně živé sny se skutečnými lidmi a uvěřitelnými situacemi, že mě to až děsí. Obvykle si sny nepamatuju, ale tenhle bych mohla natočit jako film, vybavím si každičký detail. Aby mě tak taky unesl Úřad pro kontrolu fantazie (viz článek o nezodpovědných mladých mužích). Než by se ti čtyři dohodli na vhodném termínu hracího odpoledne a vybrali si své role potřebné k mému osvobození, mohlo by být pozdě :-))