Vždycky když mám v pátek odpolední a sedím na registraci, mám chuť zpívat si slovenské lidovky. Protože tu obvykle už k večeru nebývá moc lidí, k práci si potichoučku broukám. Zrovna jsem si prozpěvovala Prídi Janík premilený, prídi k nám, ja ti za klobúčik pierko dám, červenú ružičku, rozmarínčok zelený, príď šuhajku milený, když tu se mi před pultem zjeví mladý muž. Rozpačitě se usměju, přitáhnu si hromádku knih k vypůjčení a načtu legitku. Jan... Klobouček neměl, nijak zvlášť mile taky nevypadal, tak jsem se s ním jen profesionálně rozloučila.
Teď mi přijela kolegyně s vozíčkem knih, hned jsem jí nacpala vrácené na založení. Popadla první dívčí románek o koních na vršku a s písní na rtech odcválala k regálům. Já mám koně, vraný koně...