Chlapečci jakéhokoliv věku milují dinosaury. Ti malí to dávají okatě najevo, ti větší se odhalí jen ve slabých chvilkách. U pultu v dětském oddělení knihovny se však setkáváte spíše s první jmenovanou skupinou. Bývají okatí, sladcí a k zulíbání:

- Doblý den, jestě tohle bysme si chtěli pucit.
- Páánečku, to je veliká knížka. To všechno zvládneš přečíst?
Jeden sladký úsměv pro paní knihovnici.
Maminka uklízí knihy, chlapeček na pult pokládá ohromnou gumovou dinosauří obludu. Nejdřív tam jen tak chcíple leží, najednou se však nebezpečně vztyčí, jedním skokem je u mně a zaútočí. Áááágr.
Nedám se, jsem trénovaná. Strkám prst příšeře do pusy a statečně bojuju. Ááááááággggggrrrrrrr.
Chlapeček se směje, maminka se baví. Mají sbaleno a chystají se jít. Natahuju se pro samolepku.
- Koukej, na, já ti něco dám. Chceš myšáka?
- Jéé, co to je? Lepka? Myska, tu von sezele. Ááágggrrr. Naskledanooou.