Pobývala jsem tento týden stážovitě na jiné pobočce naší knihovny. O zážitcích psát nebudu, bylo to náročné a dalo by se to přirovnat k hození neplavce do vody, ale to neva, zvládla jsem to. Nejlepší byl závěr. Minutu před sedmou chodila tamní knihovnice po celém dospěláckém oddělení, nakukovala do všech rohů a halekala: Zavíráme knihovnůůů. Jestli je ještě někdo tady, má smůlůůů. Bude dneska spát pod regálééém. V noci se tu vypíná světlo, teplo a vodááá. Zavírámééé!
Daleko lepší, než to naše formální upozorňování a loučení se s čtenáři rozhlasem.