Minulé pondělí se mě Muminek při obědě ptal, jestli mám nějaké narozeninové přání mimo dárků, které bych nechtěla dostat.
Ve čtvrtek mě Aknezob upozornila, ať si na sobotní oslavu vezmu kalhoty.
Co si budeme nalhávat, bála jsem se. Příjemně, ale přeci jen... Znám je, vím čeho jsou schopni :-))

Předčili všechna má očekávání. Smíchy jsem skoro brečela, škytala a vůbec. Já... My... Oni... To nejde popsat, to byste prostě museli zažít. Dorazila kartářka Regina (ta z noční show TV Prima, v květované sukni a kostkované košili, s vlněnými vlasy se skřipečky), bylinář Váňa (s ulízanými vlasy, korálky a teplýma rukama předávající pozitivní energii), Apollonův kněz (v lesklém tílku a třpytivými vlasy, pražskou pobočkou delftské věštírny a Pythií osobně) a cikánka z Podkrkonoší (celá barevná, střapatá, věštící z růžové knihy a kávové sedliny).

Od soboty vím, že mé studijní (ne)úspěchy bude ovlivňovat kárová pětka, mé šťastné číslo je sedm, nad mým světem slunce nezapadne a že můj citový život se mi v dlani rozjíždí po dvou liniích.

Oni jsou prostě. Skvělí. Báječní. Úžasní. Dokonalí. Nechápu, kde to v sobě berou, ale miluju je za to.

A dostala jsem spoustu houbových dárků. Mám vlastní košík, rybičku, atlas, kalendář, pexeso a kdyby se snad nezadařilo, tak i ty houby (čerstvé, sušené i s octem). A úžasně muchomůrkovatě puntíčkovaný látkový obal na knihu. A vánoční muchomůrky na stromeček. A hroznou radost. A žádný fotky, protože v té euforii mě ani nenapadlo vytáhnout foťák. Ale na tohle stejně nezapomenu :-))