aneb když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi

Tak dlouho se Aknezob těšila na výlet do Krkonoš, až začalo v horách sněžit a z výletu sešlo. Leč její praštění přátelé nelenili a rozhodli se donést jí Krkonoše až do Prahy. Když se řekne Krkonoše, co se vám tak vybaví? Hory... lesy... zima... Krakonoš... krkonošské pohádky? Králíčkovi jo, ovšem když jsem se dostatečně nadchla a už přemýšlela, jak sebe obleču jako Anči a z čeho ušiju sojku, Muminek s Pacholíčkem se cukli. Bude to trapný, nestihnem to nazkoušet, jak to asi tak budem hrát, nene, z toho nic nebude...

Byli jsme rozhodnuti v nejhorším s Králíčkem sehrát divadlo sami, když tu jsem připadla na geniální myšlenku. Loutkové divadlo! Kluci se nadchli, to by šlo. Loutkové vůbec trapné nebude, naopak to bude moc vtipné. Když tedy ET napíšeš scénář.
Co milé ET zbývalo? Sednout jeden večer k youtube, pustit si díl do sluchátek, po deseti vteřinách jej stopovat a přepisovat do Wordu. Rozhovory, postavy a poznámky ke scéně. A tak to milou ET vzalo, že ještě vyrobila kulisy do kuchyně, titulky (Krkonošské pohádky z růžových kytiček), sehnala CD s úvodní znělkou a jako vrchol - tramtadadááá - celou scénu loutkového divadýlka včetně zatahovací opony z tmavě červeného trička. Jsem lepší než Hynais, ten to určitě neměl za jeden večer.
Pacholíček dodal plastový stoleček, židličky a nádobíčko pro minipanenky do krkonošské kuchyně (oranžová skládací sedátka se tam vyjímala naprosto skvostně!), Střípek nám zapůjčil sojku (to jest sojčí pírko na nitce, které poletovalo vzduchem) a s Muminkem jsme cestou z oběda potkali v antikvariátu úžasňáckou obrazovou publikaci o Krkonoších, která posloužila jako kulisy scén v lese a v horách. Zbývalo jediné. Loutky. Králíček se ujal svého bizarního Krakonoše v Jarry stylu (to jest oděn v papírovém sáčku, se spirálkou na břiše), já jsem jarryloutky odmítla a chtěla vyrobit nějaké normální. Muminka jsem nemusela vůbec přemlouvat a tak jsme strávili fantasticky zábavné chvilky při kreslení, střihání, lepení a požírání čokolády. Mám zvláštní slabost pro koláže, Aknezob rovněž a tedy jsem trvala na kolážovitých loutkách. Oblečky vystřihané z časopisů, hlavičky jako fotky opravdických herců Krkonošských pohádek. Všichni čtyři byli absolutně neodolatelní, asi nejlepší byl Muminkův hajnej v lyžařskejch oteplovačkách a dámském sáčku. Trautenberk s vestičkou se vzorkem stanice metra Malostranská těsně za ním.
Jako by tohle nestačilo, dohodli jsme se ještě na krkonošských specialitách. Znáte to, kyselo, sejkory, brambory na spousty způsobů atd.

Strašně, ale opravdu hrozně moc jsem se těšila na den D. Aknezobku jsme v jejím vlastním bytě zavřeli do kuchyně a následně na záchod, abychom si to mohli alespoň šeptem v záchvatech smíchu jednou sehrát a připravit scénu, nebohou hostitelku jsme poslepu dovedli a posadili na zem, ona chvíli kvílela, že se bojí, co jsme vymysleli, ovšem jak zazněly první tóny Krkonošských pohádek, roztáhla se opona a Krakonoš začal překračovat hory a rozhazovat kvítí, svíjela se už v záchvatech smíchu. Chvílemi jsem měla pocit, že si ukouše všechny prsty, jak se dusila, ale neměla jsem na pozorování moc čas, protože jsem hrála Anči (a že toho ta ženská nakecá!), sojku (pípání jsem si dosyta užila) a navrch měnila kulisy podle jednotlivých scén. Škoda, že jsme to neměli víc nacvičené, jinak to ale bylo šíleňácky ulítlé, skvělé a strašně jsme se u toho bavili.

Kyselo se bohužel nakonec nepodávalo, protože jeho autor nesehnal kvásek, ale protože ten večer tam byla ještě asi tuna jiného jídla, byli jsme nakonec celkem rádi, že jsme o jeden chod přišli. (Pozn. pro ET - na jakékoliv další setkání přemluvit Aknezob, aby zas upekla povidlový mrkvánky, ty, co jsme jich s Pacholíčkem a Králíčkem zdlábli skoro celej talíř a Muminkovi i jeho nejdražší jsme nechali pouhopouhé čtyři opuštěné. Ty fantasticky hrozně moc dobré.)

Jo, a Králíček nám nachystal ještě jedno překvápko pro všechny - společenská hra s názvem Zkažené zuby. Potřebujete reklamní pexeso Colgate (pokud možno tu edici, kde jsou všechny obrázky úplně stejné, na všech jsou zubní pasty v různých velikostech a počtech a vůbec je nedokážete rozeznat) a tolik sladkostí, kolik je dvojic obrázků. Na sladkosti umístíte čísla a pak už je to jednoduché. Kdo náhodou najde nějakou dvojici, vezme si laskominku s odpovídajícím číslem. Budu mít nejzkaženější zuby. Ale výhry jsem si vzala do práce a poctivě je distribuuju, aby i ostatní z těch návštěv u zubaře něco měli. Nehodlám české zdravotnictví třitcetikorunovými poplatky podporovat sama :-))

Než mě začnete ubíjet komentáři, fotky budou. Slíbila dodat čerstvá majitelka loutkového divadla včetně všech jeho papírových herců.