Nadpis zní dramaticky, ale úterní situace se konci světa opravdu blížila. Končí nám totiž prázdniny. Tedy ne nám, my pracujeme stále až do umdlení :-), ale dětem. A s koncem prázdnin končily i výpůjční lhůty. Konkrétně asi 16 a půl tisícům knížek. Ráno jsem nevěřila vlastním očím, když jsem spatřila knihovnu nacpanou doslova k prasknutí. Lidi všude. A knihy taky. Během dne se to ještě "zlepšovalo". Výsledkem byly fronty přes celá oddělení, někdy i ve dvou řadách, vozíky kam se dávají knihy vrácené přetékaly, stohy vrácených knih nás zavalovaly ze všech stran a musely jsme je cpát i na zem. Navíc jsme na to byly s kolegyňkou večer v dětském oddělení samy. Prostě fakt komedie. Pohled na uřícené knihovnice se zrudlými tvářemi, šíleným výrazem v očích, jak rychlostí světla uhánějí s přeplněnými vozíky do skladu musel být k popukání. Ale bavili se i čtenáři. Tedy kromě těch, co stáli půl hodiny i více ve frontě u registrace. Ti vybírající a půjčující si. Knihy dnes vrácené se dávají v knihovně na určené police, tam nějakou dobu setrvávají a když má někdo kompetentní zrovna čas, odveze si je do svého oddělení a založí do správných polic. Ale v úterý na to nikdo čas neměl. A tak "dnes vrácené" připomínaly zastrčený antikvariát na Starém Městě, kde bývají knihy ve dvou řadách, nastrkané na sobě, bez ladu a skladu :-) A ti zoufalci, co hledali své vysněné knihy právě tam, to brali s neskutečným klidem a humorem, vesele se v tom přehrabovali, všichni byli usměvaví a vůbec, tak dobrou náladu jsem snad v práci ještě nezažila. Vážně. Stres na nás asi působí neskutečně pozitivně.