Starší zaječela tak, že jsem si chvíli připadala jako po nezdařilé lobotomii. Sotva mi přestalo pískat v uších, konstatovala jsem: "Vždycky jsem si přála mít děti, co se budou nenávidět." "Já ji nenenávidím, to ona nenávidí mě," oznámila mi prvorozená. Ta, co bude za půl roku plnoletá. "Ano, máš pravdu! Nenávidím tě, protože mě pořád mlátíš. Už se těším, až budeš mít svoje děti a budeš mlátit někoho jinýho!" odsekla Mladší. "Neboj," pohladila ji Starší po rameni a pokračujíc v konejšivě dobrosrdečném tónu dodala: "V tomhle směru tě nikdy nebudu zanedbávat!" "Mamíííí, vidíš, jak hnusná?! Ona mě bude mlátit až do konce mýho života!" stěžovala si druhorozená a snažila se vymáčknout ukřivděnou slzu.

"Vždyť tě nemlátí," opáčila jsem. "Ale chtěla by!" odtušila Mladší a dýchla na Starší podruhé. "Fůůůůj, smrdíš!" odstrčila ji teatrálně ta, která pořád ještě má být za půl roku plnoletá. Mladší se spokojeně rozchechtala, načež sestře bodře sdělila: "Já že smrdím? Pchá! To na tebe ještě nedýchla Kačka! Ta teprve smrdí!" Starší to zaujalo: "Fakt?" Trpaslíková nasadila dramatický výraz: "Jo! A pořád dýchá na babičku. Té babičce to strašně vadí a chceš vědět, co jí dnes řekla?" A protože to Starší vědět chtěla, zatvářila se Mladší důležitě a hlubokým hlasem ne nepodobným tomu, jaký má zlá sudička, co věští Růžence, že se píchne do prstu a tak dále, pronesla: "Až jednou dáš nějakýmu klukovi první pusu.... tak... ZEMŘE!!!" Starší se rozesmála tak, že praštila svojí vlastní hlavou do dřevěné desky stolu...

Tak co, bavíte se taky tak, jako já loni i právě teď? Tak si můžete dočíst zbytek tady. A dejte bacha, abyste nevzali celý Sloupek tety Fily od konce až po současnost jako já loni.