Zdá se mi, že současné děti nějak příliš rychle dospívají. Dnes jsme měli v knihovně besedu s dětmi ze čtvrté třídy základní školy na téma Pojďte si hrát na básníky. Člověk by čekal roztomilá nevinná dítka, která si po skončení besedy půjčí Žáčka, Dědečka, Skácela, Kainara a mnohé další a s nadšením se vrhnou na poezii (no dobrá, zas tak naivní nejsem, ale alespoň vlažný zájem bych očekávala).
Děti ale předčily všechna má očekávání. Jen co se s nimi kolegyně rozloučila, rozprchly se po dětském oddělení, polovička holčiček se mi navalila na informační pult a začaly na mě polohlasem chrlit, kdeže najdou publikaci Co mám vědět o sexu. S mírně zarudlými tvářičkami nám sdělily, že je to "fakt děsně zajímá, protože dou do puberty".
Tak teď nevím. Jsem divná jen já? Mám pocit, že ve čtvrté třídě jsem teda měla naprosto jiné starosti. Četla jsem tak Pipi Dlouhou punčochu a Káju Maříka, za barákem hrála krvavé koleno, vybiku a schovku a zájmy dnešních dívenek přišly přeci jen o něco později.