Jsem tak děsně vyčerpaná, že už nedokážu vymyslet ani pořádný nadpis. Vyždímaná jako citron, říká moje kamarádka, tak nějak se dneska cítím. Mám za sebou další dva dny ve škole, dnes od osmi rána do pěti odpoledne. Už to samo je poměrně nechutné. Když k tomu přidáte velmi mnoho divných grafů, které se nazývají třeba Graf modelu agrární nabídky odvozeného pomocí mzdových strnulostí nebo Graf akomodovaného nákladového šoku, jste v šoku hlavně vy. (Přepisu strašidelných vzorců souvisejících s těmito grafy vás ušetřím, jednak protože si je nepamatuju a druhak - kdybych si náhodou vzpomněla - tu neumím napsat zlomky.) Přimyslíte-li si navrch několik stran s definicemi nějakých šílených stratagických analýz vnitřího prostředí firmy, je to už na zbláznění. No jen se do toho zkuste vžít.
Už si ten stav představujete? Ne? Tak si ho představte...
Ok, už jste v něm? A v takovém stavu se rozhodnete poslat zoufalou smsku NĚKOMU, kdo vám řekl, že to zvládnete a že všechno bude ouky douky a ten NĚKDO vám odpoví: Cogito, ergo sum*... jen hezky davej pozor a delej si poznamky, hodi se Ti :-)
Cogito ergo sum??? Několik vteřin jsem marně lovila v paměti, co že to vlastně znamená a měla chuť NĚKOMU napsat, ať si ze mně přestane dělat srandu a píše mi aspoň česky. Pak mi došlo, co to znamená a ne, že by mě ta chuť na nemilou sms přešla. A pak že já jsem škodolibá. Já?! To Jeníček Smolíček Pacholíček má ze mě očividně srandu. Ale ono na něj taky dojde. 11. prosince** se zase budu smát já :-)))

* Myslím, tedy jsem (Rene Descartes)
** Jedenáctý prosinec jest zase nějakým Smolíčkovým Pacholíčkovým ďábelským termínem. Skoro bych řekla, že se datum neúprosně blíží...