zpívéééjme přáátáéélééé. Tak jsem včera v půl jedenácté večer zadělala těsto na první letošní cukroví. Jak jinak než linecké. Obešla bych se snad i bez kapra se salátem, ale linecké na Vánoce prostě musí být, stůj co stůj. Padla na mě takhle při večeru vánoční nálada a za zpěvu:
To sem já, to sem já,
chvězda betlémstá.
Světlo co mám na tabáttu,
dovede vás k Jezuláttu,
to sem já, to sem já,
chvězda betlémstá.
zastavte se chvlilictu
utázu vám cestictu* (Samozřejmě máš pravdu, sestřičko. Měla jsem to blbě, už je to opraveno)
jsem se dala do matlání. Děsně nesnáším přípravu těst, která se musí hníst rukama. To hnětení samo o sobě by mi nevadilo, ale než se všechny ingredience spojí v celistvou hmotu, považuji celý proces za děsivý. Ruce celé opatlané kusy másla, rozžbleptaných žloutků a nabalené moukou, to vážně nemám ráda. Ale pak, pak už to stojí za to. Jak je těsto víceméně spojené, prohňácávala bych ho klidně půl hodiny. Což si člověk u lineckého nemůže dovolit, protože jak jsem se dočetla v moudrých knihách, dlouhým hnětením může dojít k takzvanému "spaření" těsta. Neptejte se mě, co to je, nevím to. Počkejte si, až si článek přečte Aknezobka, ona nám to pak určitě poví, protože neznám nadšenějšího pekaře a kuchaře, respektive pekařku a kuchařku než je ona :-)
Díky půlnočnímu nápadu jsem taky měla možnost využít svou úžasnou kostičkovanou kuchařskou zástěrku, která se mi děsně líbí a připadám si v ní hrozně důležitě a žensky, jenže vzhledem k mému vzahu k pečení a vaření se často nesetkáváme. Tak jsem ji aspoň po dvou měsících vyvětrala, zahrály jsme si spolu na skvělou hospodyňku a myslím, že ji hned po Vánocích zase pěkně uložím, protože po upečení všech druhů cukroví budu mít kuchtění na nějaký ten měsíc opět akorát tak dost.
Těsto jsem strčila do ledničky a odešla vesele spát, těšíc se na ranní vykrajování.
Jaké bylo mé překvapení, když jsem ráno (pokud se desátá hodina dopolední dá považovat za ráno) vytáhla z lednice na kost ztuhlý válec těsta zabalený do fólie a přimrzlý k talířku. Asi nám nějak moc chladí lednička.
Teď je půl dvanácté, já jsem se stačila nasnídat, uklidit pokoj, převléct postel a těsto je stále nepoužitelné. Sice když do něj silně dloubnu prstem, zůstane tam už ďolíček, ale o nějakém válení ještě nemůže být řeč. Jdu vysávat a utírat prach.
Tak jo, je skoro jedna hodina, mám uklizeno a za chvíli jdu do práce, těsto neměkne, vzdávám to.

WILL BE CONTINUED

PS: Při čekání jsem si brouzdala po youtube a shlédla pár klipů k Nohavicovým písničkám. Našla jsem tam i Vlaštovko leť naživo, podle mě jedna z nejkrásnějších Nohavicových písniček. Live verze je ještě úžasnější než tak studiová, co mám v mp3.

Na klip se koukat nedá a ze začátku do toho trochu kecaj, ale ta písnička je fantastická

* koleda Hvězda betlémská v podání tehdy tříleté dcery naší kamarádky. I když Maki už vyslovuje pěkně, chvězdu betlémstou si stále zpívám v původní verzi.