nelze zařadit mezi normální myšlenkové pochody. Znáte to: učíte se, nebaví vás to a tak se snažíte vymyslet milion činností, které musíte neodkladně udělat, abyste se nemuseli učit. Když všechny ty nesmysly uvedete ve skutečnost a nezbyde vám nic jiného, než se opravdu uchýlit k té nenáviděné činnosti, sice do poznámek koukáte, ale myslíte na něco úplně jiného. Tady je jen hrstka věcí, která mě někdy během uplynulých pár dní natolik zaměstnaly, že jsem se bohužel opravdu nemohla věnovat strategickému managementu, ač jsem opravdu, ale vážně hrozně moc chtěla:

• jak může mít tučňáčice s medvědem jako děti tři malá růžová prasátka? (Napadlo mě při reklamě na Airwick nebo jak se to jmenuje. Ano, učím se i u televize)
• proč má leporelo, zcela první kniha v životě dítěte, tak složitý název, že jej dítě často nedokáže správně vyslovit i když už umí samo číst? (Napadlo mě dnes při při pozorování hemžení v dětském koutku)
• proč mají některé knihy nápisy na hřbetě odspoda nahoru (většina) a jiné odshora dolů (menšina), takže se to jednomu děsně blbě čte, když něco hledá. Především pak ve fantasy, kde máte občas problém to klikyhákovité rádoby zajímavé a neobvyklé písmo přečíst i když kniha leží obálkou nahoru. (Napadlo mě při hledání nějaké fantasy slátaniny)
• proč je nejstarší linka metra pojmenovaná písmenkem C, druhá je nazvaná A a ta poslední B? Chápu, že když byla jen jedna linka, nebylo nutné ji nějak označovat. Ale když s tím začali, proč nezačali u nejstarší linky prvním písmenkem abecedy? (Napadlo mě při učení v obýváku, kde běžel nějaký dokumentu o historii metra. A dnes v metru znovu, při pohledu na ty mapky s nákresem tras)

Teď mě tak napadá, že za tu dobu, co tu píšu tyhle blbosti jsem už mohla umět další kus nějakých jiných blbostí, které ovšem potřebuju na páteční zkoušku, na rozdíl od těchhle blbostí. Tak nic.