poposedněme o jedno místo.
Bože, bože. Já jistě přijdu pozdě.
Srazte jí hlavu!

Tři věty, které jsem během cca hodiny a půl slyšela nesčetněkrát. Poznáte, odkud pocházejí?
Kdo by nepoznal? Kdo by neznal Bílého králíka, Kloboučníka, Zajíce Březňáka, uječenou Královnu a především a hlavně - Alenku. Alenku z kraje divů a za zrdcadlem.
Jo, pro tuhle bláznivou knížku mám slabost. Její kouzlo jsem poznala až jako velká holka a o to víc se mi líbí.
A není tomu dávno, co mě Aknezobka upozornila, že v rámci projektu 100 běží Švankmajerovo Něco z Alenky. Nenechala jsem se odradit řečmi Vidělas ale něco od Švankmajera? Víš, do čeho jdeš? To nebude pohádka, víš to, žejo? a jsem tomu moc ráda. Bylo to hodně zajímavé, hodně hezké a moc se mně to líbilo.
Holčičku Alenku jsem si představovala při čtení dost podobně, Bílého Králíka úplně jinak, Březňák s Kloboučníkem byli s tím svým poposedáváním úplně stejně otravní jako v knize a jediné, co mě zklamalo, byla filmová nepřítomnost kočky Šklíby. Dost dobrý, doporučuju.