Zatímco většina populace má slovo jaro spojeno s něčím krásným, teplým, slunečným, voňavým, příjemným, romantickým a zkrátka báječným, ve mně toto slovo v posledních letech evokuje především množství balíčků papírových kapesníků, sprej do nosu, záplavu bílých tabletek částečné úlevy a otravný a převelice nepříjemný a vleklý zánět spojivek. Všechny alergické příznaky vás neobtěžují jen samy o sobě, jako by už nebylo dost na tom, že dva měsíce v kuse tak akorát smrkáte, kýcháte, slzíte, škrabete se jazykem na patře a nehty úplně všude, protože vás úplně všechno svědí. Ještě musíte pečlivě volit kdy a kam půjdete. A jako bonus jste po lécích, které přinášejí alespoň chvilkovou úlevu, příšerně unavení. Tedy alespoň já.
Procházku krásným jarním dnem v milé společnosti jsem byla nucena vyměnit za čtyři stěny obývacího pokoje, zavřená okna, balíček kapesníků a Zodac, neboť tak moc bídně jako dnes mi už dlouho nebylo :-(
V zoufalé snaze nalézt nějakou činnost, abych se neukousala nudou a přitom se nemusela celý den učit, jsem se pustila do barvení vajíček. Mamince jsem minulý týden řekla, ať nekupuje žádné barvy, obtisky ani podobné tradiční proprietky, neboť letos nutně potřebuju vyzkoušet nějakou kreativní techniku. Dnes odpoledne jsem toho hořce litovala, v současném stavu bych strašně ráda nasypala do horké vody chemické barvičky, přilila pár lžic octa, vejce tam naházela a děj se vůle boží. Jenže barvy jsme neměli. A tak mi nezbylo nic jiného než něco vymyslet.
Jediná kreativní činnost, které jsem byla schopna, bylo hledání přírodních způsobů barvení vajíček na internetu. Našla jsem spoustu báječných rad jak obarvit vajíčka na krásně červeno, zeleno, hnědo, žluto, ale i fialovo či modro. Bohužel ke žluté, modré ani fialové jsme doma neměli potřebné suroviny, tak jsem se uchýlila ke kmínu, který podle návodu měl zaručit světle zelenou barvu, špenátu, jež měl barvit vajíčka na tmavozeleno, červené řepě, která má zajistit krásně červený odstín a slupkám z cibule, které podle délky louhování barví na oranžovo, zlatavo až hnědo.
Kmín dodal vejcím odstín divně nažloutle okrový. Červená řepa nechytla vůbec a vejce byla jen velmi velmi lehoulince narůžovělá. O špenátu ani nemluvím, ten neobarvil vejce ani na světlezeleno, zůstala taková žlutošedivá. Jediný odvar, který zabírá spolehlivě, byl ten z cibulových slupek. Postupně jsem do něj naházela skoro všechna vajíčka a tak máme letos všechna v různých odstínech hnědé a jsou pěkně hnusná.
Naprosto jedinečný vzhled jim pak dodávají různě velké a různě syté podivné fleky, které se na nich vytvořily vlivem přitisknutých rostlinek. Technika, kterou si pamatuji z dětství se nám taky nějak nepodařila. Mně se moc nechtělo lístečky pěkně urovnávat, malá slečna, která se do barvení se mnou zapojila, zas málo utahovala punčochy, takže se lístky nepřitiskly dokonale. Představa krásného tmavě hnědého cibulového vajíčka, na kterém jsou vzorky kapradin a žebříčku vyvedené v zázvorově žluté, vzala brzy za své.
Ale popravdě řečeno, je mi to ouplně šumafuk :-))