Udělala jsem další zkoušku na áčko a nedokážu se z toho nějak radovat. Místo abych zářila štěstím jako sluníčko, poslouchám Radůzino Jednou to pomine, Nohavicovo Peklo a Ráj a je mi hrozně smutno. Je na mě tady na světě zas nějak moc složito a nevím kudy kam. Chápu, že ne vždy může vyjít všecko tak jak chceme, otázkou však je, proč to nemůže vyjít aspoň někdy...
No, nemůžu mít všechno, že? V práci se mi líbí, ve škole se mi daří, mám prima rodinu a kamarády... vlastně bych mohla být spokojená. To je asi taková lidská přirozenost, chtít pořád víc...