Ač je petřínský vrch všem Pražanům, možná i mimopražským, znám především jako místo procházek vrkajících dvojic, dá se tam jít i jen tak :-) Pravda, narazíte tam na nadprůměrné množství párů posedávajících a polehávajících po lavičkách a trávnících ("... koukaj si z voka do voka, vochutnávaj si hlavy..."), ale míří sem i rodinky s dětmi, partičky mládeže, spousty cizinců a natürlich i německých důchodců :-))
My jsme se tam dnes byli courat s Muminkem, původně jen tak bezcílně. Chvíli jsme závistivě pozorovali děcka houpající se na úžasném hřišti, ale rozumně (rozuměj zamačkávajíc potají slzu v oku) jsme usoudili, že je asi vyhazovat nebudem a ET si vzpomněla, že prý někde na Petříně má být Cimrmanovo muzeum. Našli jsme ho a stálo to za to. Hledání bylo poněkud ztíženo tím, že k expozici nevedou žádné šipky, ale příroda to zařídila za nás. Po chvíli povalování po trávníku, požírání koláče Muminkovy maminky a hlavně ucucávání minerálek z lahví jsme zákonitě potřebovali vyhledat místo, kam i císařpán chodí pěšky a světe div se - v suterénu petřínské rozhledny u WC je Muzeum Járy Cimrmana. Je pravda, že je to takové cimrmanovské :-)
Muzeum je vážně parádní, autoři se u jeho zřizování museli vskutku vyřádit a takové skvosty jako lapač much, držák horkých brambor, kukátko na vejce nebo měřič síly hlasu operních zpěváků zcela jistě v žádném jiném muzeu nenajdete. Musím přiznat, že jsme tam s Muminkem doslova hýkali smíchy, protože popisky k některým kuriozitám jsou opravdu excelentní.
Až nebudete vědět co s načatým odpolednem, vyražte na Petřín. Přímo v suterénu petřínské rozhledny, tam jak vedou schody na WC :-), vstupné volné. Více o muzeu věnovaném nedoceněnému českému géniovi najdete zde. (Mimochodem, Cimrman je opravdu nedoceněn. Když ťuknete na ten odkaz, zjistíte, že se jedná jen o českou verzi původně rakouských stránek. To je skoro smutné.)