Exkurze v angličtině mě vážně vyčerpávají a asi je už nechci nikdy v dohledné době dělat. Přeci neni spravedlivý chtít po někom, kdo anglicky skoro neumí, aby dělal exkurzi v angličitně, ne? Ještě bych si jakž takž dokázala připravit povídání o našem oddělení, naší činnosti, knihovním fondu a jeho řazení, ale na improvizaci vážně moje english nestačí. Nechci odpovídat na záludné otázky finských knihovnic mou ostudnou angličtinou a připadat si jak dement, že o své práci vůbec nic nevím. Vím a rozumím jim, jen nevím, jak odpovědět. Nechci koktat, blekotat a horečně přemýšlet nad každým slovíčkem. Chci mluvit plynně a gramaticky správně. Až dostuduju toho bláznivýho irskýho bakaláře, začnu se zase věnovat angličtině. Ale než se vrátím aspoň na tu úroveň, se kterou jsem odjížděla z Holandska, prosím, ať k nám jezdí jen Němci, Rakušani, Švýcaři a jiní německy hovořící. Anglicky né, už fakt né :-(((