Lektoruju knihu dětské poezie "Zelený domeček" Jiřího Ošlejška. Tak strašlivý básničky jsem už teda dlouho neviděla. Kam se hrabe ta zvláštní knížka "Dobrý pejsek pro kokínko, přeskočí i přes hovínko"

Pro ilustraci:

Sedli si vrabci na střechu,
udělali tam neplechu.
Čimčarára čim, čim čim,
z komína se valí dým.
Proč máme sedět na domě,
když můžem sedět na stromě.
Nemusíme smrdící kouř dýchati,
čimčarára můžeme si zpívati.

Dej si pozor na kopřivu, aj, aj, aj,
možná že Tě spálí.
Udělej si z listů kopřivový čaj,
je to nápoj zdravý.

Táto, chtěla bych pejska,
moc se mi po něm stýská.
Chci mu dát svoji lásku,
půjdu s ním na procházku.

Komu se nelení sportování,
zdravého těla brzy bude majitel.
Tomu se vyplní jeho přání.
To říkám já, učitel a váš cvičitel.

Řasa vodu nakazila,
ve vodě se přemnožila.
Nebude už asi platno,
nasypati do ní vápno.

Všechny nové informace,
posílí tvé motivace.
Vzdělání dá více štěstí
než bloumání po náměstí.

To už snad radši stačí. Než jsem to dopsala, předčítala jsem tyto i jiné veršíky kolegyni Š. a ta jen nevěřícně kulila oči, strašně se smála nebo nechápavě kroutila hlavou s tím, že je to na ni asi nějaké složité a nechápe to poselství :-))