Nechci říkat hop dokud nepřeskočím, ale zadělávala jsem dnes těsto na mňamku, kterou se chystám někdy během tohoto týdne péct a mám pocit, že jsem prolomila kletbu. Víte, jak většinu článků z rubriky "Od plotny" začínám těstem, které se drobí a nechce se spojit? Dnes poprvé jsem zažila tu neuvěřitelnou extázi, kdy začnete hníst těsto a ono se vám pod rukama mění v nádherně jemnou, nadýchanou, měkounkou, poddajnou hmotu, se kterou se vaše prsty doslova mazlí a užívají si každý dotek bříšek prstů i celých dlaní s tou sametovou hebkostí. Ááá, to se mi ještě nikdy nestalo a jsem strašlivě šťastná. Nevím, proč se mi dosud nedařilo. Snad mouka, snad nevhodná teplota, snad nezkušenost, nebo možná že jsem se konečně uchýlila ke všem těm nudným procedurám jako je pozvolné zahřívání, vmíchávání, přisypávání ve stanoveném pořadí... Každopádně výsledek na sebe nenechal dlouho čekat a po tom veledlouhém ceremoniálu zahřívání, vmíchávání a přisypávání se mi pouhopouhou lžící a posléze prsty podařilo během pár desítek vteřin vykouzlit to úžasné těsto krásné na pohled a příjemné na omak. Snad to takhle lehce půjde i posléze při zpracovávání těsta v hotovou pochoutku.
Povedlo se vám někdy napsat několikařádkový odstavec o tom, že se jste udělali těsto? Aniž byste se dostali k tomu, co z toho těsta bude? Já vám to asi dnes nepovím, nechte se překvapit a počkejte si. Až vytvořím co mám za lubem, napíšu pokračování a hotové výrobky zdokumentuji. Zatím se mějte famfárově.