Jak to bylo pohádko? Zabloudilo kuřátko. Za ohradou, mezi poli pípá, pípá, nožky bolí...
No nic, to byla jen taková asociace k nadpisu.

Chtěli byste vědět, co bylo onou plánovanou mňamkou z přejemného těsta? Voňavé, hezounké a výborné perníčky přeci. Recept na skvělé těsto najdete tuto.
Ale nebyly to ledajaké perníčky... (Ale nebyly to obyčejný budky, byly začarovaný...) Byly to muminkovské perníčky. Což znamená, že nejen že byly určeny primárně pro Muminka k narozeninám, ale také byly ve tvaru muminků. Prostě tři dny to u nás doma vypadalo po nocích jako v Muminím údolí. Posuďte sami...


 Tyto byly jen a pouze Muminkovy. Měl je očíslované v krabici, přesně tolik, kolik mu dnes bylo let. Ještě, že je tak mladej. K sedmdesátinám bych mu je nepekla.

  
Další várka už byla i pro zbytek knihovnické bandy. Protože jsem nevěděla co s ručičkama, každý muminek něco držel. Nejvíc bylo kytiček, ale snažila jsem se každému vymyslet i něco typického. Takže Aknezobka dostala muminka s hrnkem s kafem, Pacholíček zmrzlinovýho, Králíčkovi jsem z nedostatku fantazie namalovala muminka s knihou. Muminka s cigaretou jsem zavrhla, tak Š. dostala muminka s paraplíčkem. Několik na první fotce bylo určených i pro maminčiny kolegyně do práce a tam už jsem nevěděla roupama co by, takže vznikali muminci s fotbalovým míčem, jablíčkem nebo koštětem, kterýžto byl například určen speciálně pro paní uklízečku.

 
Jelikož jsem zamilovaná do kocoura a chovné feny, musela jsem upéct i pár těchto. Vzniklo i několik kytičkovaných hippie koček.