Čtu právě naprosto neuvěřitelnou knihu. Už jen ten název - Sk8ová princezna. Je zvláštní, že čím blbější kniha, tím lépe se mi o ní píše. Tedy ne anotace, ale recenze. Nevěnovat se obsahu, ale spíš formě. Ne že bych tak ráda kritizovala, ale recenze na blbé knihy se mi všeobecně píšou daleko lépe, než když mě něco okouzlí.
Tady na té knize mě neokouzlilo zcela nic, tak si neodpustím alespoň pár řádků.
Jde o dost chabý, hrozný a pitomý román vlastně tak nějak bez děje, tedy aspoň co jsem se zatím dostala do polovičky knihy. Parta mladých lidí (no, spíš dětí končících ZŠ) se den co den schází ve skateparku a řeší své problémy se školou, rodiči, prvními láskami a životem. Takto to nepůsobí příliš děsivě, ale ten styl, jakým je to psané. Zoufalá snaha otce teenagerky přiblížit se mladé generaci. Každá stránka je prošpikovaná sportovními termíny, slagem milovníků nejrůznějších freestylových disciplín a hovorovými výrazy dnešní mládeže, které jsou však jako pěst na oko vytištěny kurzívou. Slohově na úrovni žáčka šesté třídy, který má navíc dost problémy se stylistikou. Posuďte sami:

...
(hlavní hrdina kouká v televizi na nějaký přenos street sportů)

Dan se pozorněji usadil na zemi a pojem času pro něj přestal existovat.
Z pohybů street skatera Rodneyho byla na první pohled vidět lehkost a vyspělost jeho, léty zvládnuté, techniky.
"Dane, nemáš chuť na nějakou svačinu?" ozval se hlas z kuchyně.
"To je fuk, mami. Něco mi můžeš připravit."
Maminka potom přinesla osvěžující nakrájené ovoce, které hoch bez dívání snědl.
Přitom sledoval se zatajeným dechem svůj největší vzor a jeho bezchybnou jízdu.
Rodney Mullen pak v jízdě předvedl perfektní backside lip/darkslide nebo také 1+1/2 kickflip to casper, casper 360 flip out, underflip a další své parádičky.
Píplo zvukové upozornění puštěného computeru.
Komunikační program ICQ hlásil, že kdosi posílá zprávu.
Hoch se přesunul na židli a pak uchopil optickou myš.
Otevřel kolonku s barevnou tabulkou, kde viděl, že mu píše Branko.
"Jak se máš?"
"Docela to jde."
"Určitě?"
"Cajk, jsem fpoho."
"Hele, Branko, zrovna si pouštím Rodneyho."
"Zajímá tě stará old school?"
"Že váháš. Nikdo ho zatím ještě nepřekonal a je prostě skvělý," napsal Dan.
"Je best, člověče. Ale je pro nás nedostižný, proto se raději dívám na jiné borečky," na konci věty se objevil rozesmátý smajlík.
"Půjdeš dnes ještě ven?"
Dan se na chvíli zamyslel.
"Zeptám se maminy," vyťukaly jeho prsty na klávesnici.
Hoch pak nahlédl do kuchyně.

...

To snad už stačí.
Nedokážu se přenést přes ty hochy a chlapce, kteří jsou vzápětí skatery a borečky. Nechápu, proč jsou všude do detailů rozepisované všechny pitomosti, které musí být každému jasné. Komunikační program ICQ mě dost rozesmál. K pláči mě přivádí rodiče, kteří se svými ratolestmi hovoří jak s idioty a ti jim jako idioti odpovídají. Je to hrozné čtení a raději toho už nechám, nebo bych byla schopná opsat sem půlku knihy.