řekl mi dneska tatínek. Vyprávěla jsem mu, jaká je jeho dcera idiot, že v pátek přišla do práce s těžkým batohem a zjistila, že tam má kilo mouky, které ve čtvrtek koupila a zapomněla vyndat. Dneska jsem si uklízela v batohu a postupně vytáhla silonový ponožky, kotníčkový ponožky, podkolenky a silonky. Vždycky když jdu do práce a vím, že končíme zhruba ve stejnou dobu s ostatními mými oblíbenými kolegy, hodím si pro jistotu do batohu svetr a ponožky. To kdybychom někam večer šli a vraceli se později, aby mi jen v sukni a s holýma nohama nebyla zima. Je to praktické, jen se pak může stát, že na sobě budu mít takové kreace jako šedou sukni, zelené triko, šedé sandály a v nich červeno-růžové pruhované ponožky s modrou špičkou a patou, nebo hnědé kraťasy, bílé tričko a k nim pruhované podkolenky. Jo, zvláštní, ale není mi aspoň zima. A taky mě neodnese ten vítr, protože mám v batohu dvě kila různých zajímavých věcí + minimálně jednu knihu (z devadesáti procent dětskou).