Po sto tisíci letech jsem zas dneska byla chvilku aktivní na Facebooku a připadla jsem na zajímavou myšlenku. Jak se dřív psalo bez smajlíků? Taky někdy při psaní pochybujete, jestli dotyčný adresát pochopí, jak to myslíte a pro jistotu přidáte smajlík? Že není samo o sobě dost vypovídající "Dneska mám den pod psa", že je za něj potřeba hodit ještě smutného mračíka? (mračík © by Muminek, smajlík se pro zamračeného nehodí). Přemýšlíte o tom, jestli zrovna teď smajla použít, nebo je tam flákáte automaticky? Když si po sobě čtete nějaký delší text, umazáváte je? (Já pravidelně, v mailech jich před odesláním 2/3 odstraním). Používáte je i v komunikaci s cizími lidmi, v nějaké formálnější diskuzi, s autoritami?
Rozhodla jsem se testovat sama sebe. V blogových komentářích se jim asi neubráním, ale chci vyzkoušet bezsmajlíkové psaní v mailech a na FB (tam to ostatně nebude těžké, když tam téměř nic nepíšu).
Zajímalo by mě, jak by reagovali všichni kolem, kdybych je přestala používat úplně (Jakože bych to stejně nezvládla)

Jo, a výhledově další sebezkoumání se bude týkat psaní v závorkách. Zvládnu vypouštět závorkové vsuvky, kam umisťuji své zrovna běžící myšlenky? (Těžko, to mám zrovna hodně ráda)