Trochu jsem se dnes díky Eithné rozčilovala nad tím, jak to u nás v práci funguje. Připletl se mi k tomu Pacholíček a schytal to za celé vedení.

- Už ses uklidnila? ptal se, když jsem půlhodinu poté celá proužkovaná poletovala halou.
- Jo, už je to celkem dobrý. Víš, jak to dopadlo? Mohla bych se o ten projekt prý starat v dalších letech za celou síť.
- No ale to nechceš, nebo jo?
- Jo, když tady příští roky budu, tak klidně.
- Ale takhle jsi to nenapsala, že ne?
- No... napsala... proč ne?
- Jakože když tady budeš?? A kde bys jinde chtěla bejt?
- Mno... já nevim... třeba...
- Třeba v Kanadě ve VŠ knihovně, žejo? (Pacholíčkův velký sen)
- Ehh, no... víš, Pacholíčku, kdybych už chtěla do Kanady, tak to bych se tam radši spíš provdala, než abych tam pracovala v knihovně a navíc...
- No ET... podívej, tak to asi spíš do tý knihovny, ne? To je trochu praděpodobnější, než že bys ses vdala, ne?
- E?! ... (sprosťáku)
- Ježiš promiň, ET, já sem to tak nemyslel, jako né že bys... Jéé, promiň... Ehh, nezlobíš se?

Ale ne, nezlobím. Takhle nějak Králíček definuje sociální debilitu... :-))