Svět knihy, ráj knihomolů a slevomilů. Patříte-li do obou skupin, vaše radost se násobí. Obvykle jsem trávila na veletrhu celý den, nebo aspoň několik mnoho hodin. Dnes jsme šli až ve tři odpoledne. Škoda, že jsme nevěděli, že ve čtyři zavírají...
- Rve mi srdce, jak ty knihy mizí!! (kvílela jsem, když silní mužové i křehké ženy sklízeli z pultů celé komínky do krabic) Pán za pultem se smál.
- Koule a krychle, hele, to je docela brutální... Ukaž? (sjíždím zrakem k inkriminované brutalitě, když tu mi náhle zavadí oko o Babočky) Ááááááá, Babočky. Ááá-ááá-áááh. Ty jsou úplně nejlepší!! - No, Babočky jsou nejlepší (usmívá se slečna za pultem shovívavě a ráda by, aby ti cvoci už vypadli)
- Ááááh, hele, hehehehe, ta kočička. A ta holčička, chachacha (smějeme se u stánku s naprosto nejkýčovitějšími diáříky s kočičkama, pejskama, holčičkama a kytičkama, jaký svět kdy viděl. Až posléze v kavárně nás napadá, jestli to před majiteli nakladatelství není náhodou nevhodné)
- Kočky v burkách? Co to je? (schmátnul Králíček knihu z před očima mizející výstavky) Politicky zcela nekorektní komiks? ... Áááá, tak to je hodně drsný. Ahahaha, koukej. Áááááhahahahahahahahaha. (drsně a velmi politicky nekorektní kniha, přesto z některých obrázků jsme následně v kavárně skoro brečeli smíchy. Třeba když ve frontě u pokladen stojí zástup žen v burkách, jedna z nich se otočí, uvidí tu za sebou a strašně zaječí. "Promiň, vždycky se hrozně leknu, když vidím někoho v burce." Jiné jsou bohužel spíš k pláči.)
Celá prohlídka se konala skoro v poklusu, nejvíc jsme si všímali toho, co jsme prošvihli a která skvělá nakladatelství už měla sbaleno, aniž jsme viděli jejich nabídku.
Králíček asi pětkrát potkal svého bratra, já jsem tak třikrát vrazila do mohutného těla Eithnina profesora :-)) (Kdybyste si náhodou mysleli, že je internet anonymní, tak to jste pěkně na omylu.) Ve výsledku vůbec nejlepší byly propagační letáčky jednoho nakladatelství, která mi skvěle poslouží na vystřihovánky, ohromné slevy u Arga a Trnky, zmuchlanej časopis tipů na výlety po Česku, co nám jedna paní balící zásoby nezmuchlaných věnovala a pak taky ta paní s pánem venku, u stánku s cukrovinkama.
- Jéé, fialky
- Co jsou fialky? Nějaký bonbony?
- Ty neznáš fialky?!?! Tys nikdy nebyl malej?!?!
Rozchechtala veškeré přítomné nakupující i prodávajícího.

Takže jako dobrý, ale příští rok vyrazíme raději o něco dřív, abychom si stihli prohlédnout krom krabic i knihy.