Ehm... Jsem téměř rozhodnutá zapsat si v tomto semestru státnici z jazyka. Němčina byla už v prváku jasnou volbou, mám ji ráda a docela nám to spolu jde. Víte, ono složit zkoušku na úrovni B2+ by pro někoho s certifikátem C1 měla být celkem brnkačka.
Teoreticky. Jenže ony se certifikáty během studia v zahraničí skládají dost lehce, víme? Tenkrát bych možná zvládla i C2, kdybych si víc věřila. C1 byla sázka na jistotu, šlo to i bez urputné přípravy. Hmmm. Jenže když pak dobrých pět let nekváknete německy ani slovo, C1 se rázem smrskne na žalostné béčko, dost možná i áčko. Místo německých slovíček vám v mysli naskakují anglická, pletete si euer a euch a je vám z toho krapet úzko.
Velmi ráda bych si v rámci přípravy na zkoušku zapsala kurz němčiny pro pokročilé. Předpokládá se znalost prvních osmnácti kapitol Německy s úsměvem nově. Dnes jsem si prošla tři lekce (díkybohu tam jsem si ještě jistá v kramflecích), ale při zběžném prolistování jsem zjistila, že bych měla umět taky infinitiv trpného rodu, dvojicové spojky souřadící, konjunktiv préterita nebo rozvitý přívlastek. Jako takhle. Já to pravděpodobně umím. Ale zrovna si úplně dobře nedokážu vzpomenout, co to ten konjunktiv préterita je a souřadící spojky asi nevyjmenuju ani česky.
Ale ono se to poddá, víme? Dneska jsem se totiž rozhodla, že v tomhle semestru mě bude studium bavit a na němčinu se budu těšit. Držte mi palce, ať se mi podaří urvat místo v kurzu.
Schönen Abend noch