Ráno jsem se na záchodě potkala s rybičkami. Mžourala jsem si na ně chvilku bez brýlí, jak si tam plují a sama pak odplula do koupelny. Jedna tam právě zaplouvala pod pračku. Až cestou do práce - po probuzení - mi došlo, že to asi nebudou pohádkové rybičky, které mi obveselují ráno, ale spíš nějaký hmyz.
Obecně mi tahle různá malá zvířátka nevadí, broučky zfoukávám, pavoučky vynáším ven a dokud mi ta havěť nějak neškodí, nechávám ji pokojně žít. Že bych se ale chtěla dělit o vanu s rybičkama, co maj nohy, to asi zas ne. K savu nemám zrovna pozitivní vztah (krom té vůně, ta mě baví), ale když není zbytí...

Bloumám si tak hypermarketem, nechápu proč je od jedné značky jednoho výrobku asi milion typů v různých flaštičkách a krabičkách, když jsou všechny v podstatě na to samé, nicméně mám štěstí. Na úklidové prostředky jsou zrovna jakési nepochopitelné megaslevy a tak krom sava přihazuju ještě gumové rukavice, houbičky, utěrky; to se hodí vždycky. Zrak mi zavadí o malý smetáček s lopatkou (proč se to neprodává i odděleně? Smetáček je po pár letech k vyhození, protože z něj víc bordelu padá než zametá, lopatce ale přece nic není...), taky směšná cena a navíc krásně žlutý, beru.

U pokladen vládne ospalá pozdně odpolední atmosféra, lidí není mnoho, pokladen otevřených málo, u každé tři čtyři člověkové. Klučík ve vozíku přede mnou po mně rošťácky pomrkává a pak mi výrazně doporučuje koupit si hlášek v konzelvě. Slečna za pokladnou je neobyčejně milá, usmívá se, ale tak pěkně, ne vlezle a uměle. Pípá kódy až dojde k smetáčku s lopatkou.
- To máte i s tím velkým smetákem? Listuje letákem a ukazuje mi celou sadu v akci za 39,-
- Nene, tohle je samostatně.
- A nechcete si tam skočit pro to se smetákem? Za tuhle cenu...
- Když já zrovna velkej smeták moc nepotřebuju :-)
Pán stojící za mnou se směje a přidává se k slečně pokladní
- Si tam klidně skočte, já počkám. Prosimvás, i kdybyste to měla dát sousedům
- A kolik stojí jen ten smetáček?
Hmmm. Jako je pravda, že když je za stejnou cenu malý smetáček i celá sada, tak se rozumu příčí vzít si jen ten malej, žejo. Proběhla jsem se zpět a vrátila se se slušivě zelenou sadou.
- Nóó, vidíte. Dobrý, ne? Můžete to dát k Vánocům manželovi nebo příteli, to bude mít radost. Chachacha, proto bydlím sám, aby mi nikdo neříkal co mám dělat a kdy co uklízet, chechtá se pán.
- Vidíte, a rovnou můžete nasednout a vyzkoušet ho, chichotá se slečna pokladní.

A tak mám první dárek k Vánocům :-)

Aktualizace: Večer jsem se dočetla, že ty rybičky se jmenují rybenky, vylézají víceméně jen v noci a jsou zcela neškodné. Tak jsem savem umyla jen ten záchod, (při té příležitosti zničila Nejmilejšímu tričko; přesně proto nechovám k savu kladné city) a rybenky nechala pokojně plout nocí dál.