Měla bych pracovat, ale venku je pošmourno, v hrnku mi stydne čaj a já si čtu Skácela. Je mi z něj tak krásně smutně, že klidně i ten čaj nechám vystydnout a práci odložím. Protože kdo by si nechtěl číst něco tak pěknýho...

To bylo dávno, dávno, dávno
a tenkrát dávno svět se dělil
na lidi,
kteří jen tak byli,
a potom ještě na anděly.

....

To bylo dávno, dávno, dávno,
dneska už nejsou andělé
a svět se dávno jinak dělí,
na lidi hodné a ty zlé.

....

A hodným dětem, věř či nevěř
(a přikryj se a zataj dech),
přilétne ve snu modrý ptáček
se zlatým pruhem na křídlech.

Proto ti radím, rychle usni
a velmi spi a spinkej moc
a ptáček zapůjčí ti křídla
a můžeš létat celou noc.

...
                    (Jan Skácel - Uspávanka s bývalými anděly a modrým ptáčkem)