Jsem vydovolenkovaná na půl roku dopředu (připomeňte mi to tak ve středu, ve čtvrtek) a nesmírně si to užívám.

Hodně (fakt hodně) spím, pak dlouho snídáme, pak trochu uklízím a trochu vařím, po obědě dlouhá siestička, nějaká ta hra, procházka a den je u konce. Celkem by mi tohle životní tempo vyhovovalo.

Neučím se, nepíšu diplomku. Zato doma různě hodně stěhujeme a přeskupujeme nábytek, já obhlížím hrůzostrašnosti "hobbylek a bydlenek" na Mimibazaru (matky na MD, které tvoří z kde čeho, nejvíc z papírových ruliček a různých odpadků /igelitové sáčky, plastové lahve, ruličky od toaleťáku atd./) a pak přesvědčuju Milého, že TOHLE nám doma děsně chybí, TAMTO bychom mohli vyrobit kamarádce jako svatební dar a TÍMHLE podarujeme Pacholíčka nebo Králíčka k narozeninám.

Přečetla jsem asi milion knih a mám rozepsaný doporučenkový článek. Obávám se, že ho budu psát asi tak do Vánoc. Právě tak článek o další společné jihočeské dovolené v kruhu knihovnickém. Byla dost dobrá (stačí to?)

Milý chce pořád děsně hrát Magic (sběratelská karetní fantasy hra), já Carcassonne. Takže hrajem pořád Magic, já pořád vyhrávám a Milý se pokaždý naštve, že mám lepší karty a s jeho balíčkem nejde hrát. Miluju, když se vzteká a ještě víc tu fázi, když už je vyvztekanej a chce abych to věděla.

Byli jsme v letním kině (skoro celou dobu pršelo) na novém Woody Allenovi. Je PERFEKTNÍ a vůbec, běžte se na něj taky podívat. Do Říma s láskou se to jmenuje, kdybyste náhodou nevěděli a byli líní hledat to na Googlu (já jsem zas líná dát název filmu jako odkaz na ČSFD).

Taky jsme byli v trojské botanické zahradě a maj tam překrásně nádherně romanticky nejvíc. Prosazovala jsem místo vstupenky roční permanentku, Milý nechtěl. Cca 200 metrů za pokladnami začal kvílet, že si tu permanentku musíme pořídit a chodit tam pořád. Jo. Já tam chci například na vinobraní a výstavu dýní. Nehodlám se totiž koukat na všecko to hezký jen skrz Zmrzlinčin foťák, letos si to chci projít naživo.

Zatím jsme nestihli tu Panelákovou výstavu (co o ní píše Jarmik tak skvěle, že jsem ten článek četla už 3x a sem tam z něj něco doma cituju), ale už jsem potkala jednu ze sklíčených pedofilních soch z jednoho kusu kamene a míjejíc ji, skoro jsem se začala smát hlasitě. Miluju sídlištní výtvarná díla. A tu výstavu chci hodně moc vidět, čímž děkuji Jarmikovi za její představení.

Protože jsem doma sama, jdu péct bublaninu. (Když je doma Milý, musím se v buchtách hádat o každý zrnko cukru a bublaninu ze špaldový mouky s jednou lžící cukru péct nechci :-)