Dva a půl roku nosím stejné brýle. Dva a čtvrt roku je chodím měsíc co měsíc nechat utahovat, protože se mi vrtané plastové sklíčko viklá. Rozčiluje mě to neuvěřitelně, brýle z Eiffel Optic už nikdy více. Dnes jsem se vypravila na letošní první výpravu a poprosila přeochotnou slečnu prodavačku, jestli by mi to mohla nechat zakápnout nějakým lepidýlkem, které mi tam kterási z přítomných dam někdy loni namatlala a pak se viklání o dobrý měsíc posunulo. Ano, jistě, já jim to v dílně řeknu. Za minutku je slečna zpět, přijďte tak za patnáct minut, lepidlo musí zaschnout, tak se kdyžtak můžete porozhlídnout někde po obchodech a za chvilku přijďte...
Měla jsem hroznou chuť říct jí z legrace, že bez brýlí se teda moc po obchodech neporozhlídnu, ale udržela jsem se, přikývla a souhlasila, že teda jo.
Nevěřili byste, jak se nákupní centrum může bez dvou mrňavých sklíček změnit. Všechno kolem vás svítí,  září, třpytí se a bliká, nevidíte ale nic konkrétního. Nemám nijak zvlášť špatný zrak, ale jsem na brýle zvyklá. Když je najednou sundám uprostřed přecpaného a přesvíceného nákupního centra, připadám si jako na ohromné impresionistické výstavě. Barvy pozvolna přechází jedna v druhou, všechno je jakoby rozmazané a v pohybu, na drobnosti se musíte vysoce koncentrovat.
A teď si představte, že v tomto stavu se máte jít porozhlídnout po obchodech. Nakupování získává zcela nový rozměr. Nejdete po ničem konkrétním, protože vidíte jen ty mazanice. Cílem jsou tedy jen barvy, jinak můžete hrát takovou hru, co to asi bude za část oblečení? A když se přiblížíte a už víte, že asi tričko nebo svetřík, tak z jakého asi materiálu?
Vrhla jsem se takhle po žlutém cosi. (Ehm... žlutém... Daleko přesnější označení je barva kojenecké stolice. Taková ta hnědožlutodivná. V podstatě je dost hnusná, ale moc se mi líbí.) Nedávno jsem si koupila v téhle barvičce filcové naušničky a potřebuju  k nim nějaké oblečení (To je mimochodem můj způsob nakupování. Koupím si zelené pruhaté ponožky a k nim sháním ladící tričko nebo svetr. K šále sháním bundu. K botám společenské šaty. A tak...) A tohle žluté cosi byl tenký svetřík. Skvělý. Dětský. Přesně v mé velikosti. Ve slevě. Za 75 Kč.
Až zas budu shánět nějaké šaty na promoci, padnoucí boty, puntíkatej kufřík, dětskou knihu a jiné nezbytnosti, sundám si brýle.