Včera večer se uskutečnilo první semifinále Eurovision Song Contest 2025. Jaké bylo? Které země se účastnily a kdo nakonec postoupil do sobotního finále? To se dozvíte v dnešním shrnutí, stejně, jako, které vystoupení se mi líbilo nejvíc a co si myslím o novém systému vyhlašování výsledků.
První semifinále zahájila svým číslem skupina tanečníků, někteří s typickými alpskými hudebními nástroji. Číslo bylo milé, povedené a bylo příjemným úvodem do celého večera.
Diváky pak přivítalo duo moderátorek Hazel Bruger a Sandra Studer, jejichž oblečení jim mnoho nelichotilo.
Na podiu se pak postupně objevilo všech 15 soutěžních čísel v pořadí:
Hlavním momentem večera pro mě bylo hned vystoupení pod číslem jedna, jelikož Island patří v celkové klasifikaci letošního ročníku do mojí Top 5. Předpovědi jejich postupu do finále byly ale rozporuplné, tudíž jsem jen doufala, že jim to nakonec vyjde.
Velmi mě oslovilo vystoupení Slovinska. Bylo takové čisté, něžné, bez zbytečných efektů a show kolem. Přála jsem si jejich postup do finále.
Diváky a fanoušky v hale v Basileji dostali do varu favorité Estonsko či Švédsko. Popularitu těchto dvou písní jsem ale příliš nepochopila. Respektive, pochopila, že se to lidem líbí, protože to má zapamatovatelnou melodii a je to zábava. Proč by ale některá z těchto zemí měla letos útočit na výhru, to je mi záhadou.
Velmi mě také oslovilo vystoupení Portugalska. Zavřela jsem oči a nechala jsem se vést melancholickou, ale líbivou melodií písně.
Líbilo se mi vystoupení Norska, což asi nebylo překvapení, jelikož Norsko patří do mé Top 10. Velmi se mi také líbil Ázerbájdžán, ale ani to není překvapení, protože je to další z písní, které se mi moc líbí. Nadchnulo mě vystoupení San Marina. Nejprve se mi vůbec nelíbila myšlenka, aby ta píseň reprezentovala San Marino na Eurovizi, protože jsem ji měla spojenou s úvodní znělkou letošního festivalu v Sanremu, a tak nějak mi to přišlo nevhodné. Ale včera večer jsem mávala svou ručně vyrobenou papírovou vlajkou San Marina a zpívala a byl to jeden z momentů večera, na které teď nejvíc vzpomínám.
Zástupci Albánie a Nizozemska předvedli velmi dobrý výkon a já z jejich vystoupení měla radost. Mým takovým "provinilým potěšením" je letos asi Chorvatsko. Šance na postup nic moc, pro mnoho fanoušků je ta píseň nemožná, ale já si ji překvapivě oblíbila.
Během večera také postupně vystoupili zástupci Španělska, Itálie a domácího Švýcarska. Tyhle tři země totiž měly právo hlasovat v prvním semifinále. Jsou ale automaticky kvalifikovaní do finále, takže šlo jen o jakousi prověrku a představení se publiku. Všechny tři písně patří k mým favoritům, takže jsem si všechna vystoupení velmi užila. Španělsko mě přeneslo do taneční a rozjařené nálady, Itálie mě zklidnila a Švýcarsko dojalo.
Miluju píseň Švýcarska, a na jednu stranu mě mrzí, že vyhrálo loni, protože pravděpodobnost, že by vyhrálo dvakrát za sebou, moc velká není.
Česko včerejší večer nesoutěžilo, tudíž Česko nemohlo hlasovat, tudíž jsem výsledky nijak nemohla svými hlasy ovlivnit a jen doufala, že aspoň někdo z mých favoritů se do finále dostane. Můj partner je ovšem Ital, a Itálie během večera hlasovat mohla, tak za mě poslal hlas Islandu. Měla jsem z toho radost. On není typ člověka, co by se účastnil hlasování a soutěží a tak podobně, takže jsem byla vděčná, že se rozhodl jeden hlas poslat a jen se mě zeptal, komu.
Já jsem si moc přála postup Ázerbájdžánu, Portugalska a Slovinska. Jelikož ale dle předpovědí šance těchto tří zemí nebyly příliš velké, tak jsem doufala, že aspoň jedna z nich brány finále prolomí.
Interval act, neboli vystoupení při hlasování a poté při čekání na výsledky, nabídlo dvě zajímavé vystoupení. První zazpívaly a zatančily moderátorky společně s dalšími tanečníky a s legendární švédskou moderátorkou Petrou Mede. Mohu říct, že se mi to vystoupení vůbec nelíbilo. Bylo to tak švédské, jako kdyby to bylo okopírované z Melodifestivalenu.
Druhé vystoupení už bylo v mých očích lepší. Nejprve všechny z předtočeného videa pozdravila Céline Dion, která Eurovizi za Švýcarsko vyhrála v roce 1988. Dle spekulací se měla objevit přímo na podiu (možná ve finále), vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu to ale zřejmě nakonec nebude možné.
Následně loňští reprezentanti Portugalska, Řecka, Ukrajiny a Litvy, v doprovodu hudebního orchestru, zazpívali její vítěznou píseň Ne partez pas sans moi. To bylo velmi dojemné.
V závěru večera přišel na řadu nový systém oznamování kvalifikantů. Byla jsem na nový systém zvědavá, nakonec jsem byla docela zklamaná, protože se z nejdramatičtější části večera stala nuda. Vždy jsem napnutá jako kšandy, srdce mi bije, ruce se potí, ale tento systém ve mně žádnou reakci nevyvolal, vlastně mě to ani nebavilo. Bylo to velmi čitelné a lehce se dalo odhadnout, kterou zemi oznámí. Tenhle systém ubral na atraktivitě vyhlašování výsledků.
Jak ten systém probíhal? Vždy byly osloveny tři země, které jsme pak mohli vidět na rozdělené obrazovce. Z dané trojice jeden postoupil do finále, další ale ještě nebyli zcela vyřazeni. Mohli být posláni do další trojice. Každá země mohla být takto vyvolána maximálně třikrát. Tímto způsobem bylo oznámeno devět postupujících. Posledního desátého pak moderátorky oznámily už ze zbylé šestice čekatelů.
Postupující země: Island, Polsko, Estonsko, Ukrajina, Švédsko, Portugalsko, Norsko, San Marino, Albánie, Nizozemsko
Postup Švédska a Estonska nepřekvapil, vlastně ani Nizozemska, Albánie a Polska. To byly také země, o kterých se víceméně mluvilo v souvislosti s postupem.
Norsko bylo oznámeno hned jako první, takže to mi udělalo radost. Následně jsem vypukla v radost při oznámení Islandu. Postup San Marina je zasloužený a já mám radost, že se to téhle mini zemičce podařilo. Je to jejich čtvrtý postup do finále v historii soutěže!
Jakmile se na obrazovce objevila trojice Ázerbájdžán, Portugalsko, Slovinsko, tak bylo jasné, že to někdo z nich opravdu dokázal. To mi činilo radost, ale zároveň jsem věděla, že další dva už budou asi mimo šance na postup. Moderátorka nakonec oznámila Portugalsko, a to byl velmi hezký moment.
Portugalsko se dokázalo kvalifikovat proti všem předpokladům, nebo, jak by řekli v angličtině, against all odds. U sázkových kanceláří byli na posledním místě svého semifinále. Kdo si vsadil, tak si mohl nakonec přijít na slušný peníz.
Zbývalo oznámit poslední místo. Doufala jsem ve Slovinsko, ale cítila, že oznámí Ukrajinu. Nakonec byla opravdu oznámená Ukrajina, která tak pokračuje ve své sérii neporazitelnosti, co se postupu do finále týče. Ukrajina totiž zatím nikdy ve finále Eurovize nechyběla!
Mnohé překvapil nepostup Kypru a Belgie, pro mě to byl očekávatelný moment. Jen s nostalgií asi teď někteří fanoušci vzpomínají na to, když ještě před pár měsíci byla Belgie na prvním místě u bookmakerů.
Mně bylo líto nepostupu Slovinska a Ázerbájdžánu, ale očekávala jsem to, takže jsem na to byla psychicky připravená. Vlastně, musím říct, že mě nešokoval žádný postup, ani žádný nepostup. Bylo to z mého úhlu pohledu vše až nějak moc klidné.
Druhé semifinále se uskuteční ve čtvrtek 15. května, přímý přenos začíná opět ve 21 hodin. V akci bude i český zástupce Adonxs, který bude soutěžit pod číslem 12.