Stále nemám baterky do foťáku. Stále nedokážu odhadnout, kdy se mám začít chystat, když potřebuju někde být na určitou hodinu. Stále nemám dost mlíka, i když Kryštof má svou představu o tom, co znamená "dost". Stále doufám, že Kryštof vydrží být i nadále tak hodné miminko, jako doposud...

Mímochovi je 14 dnů, dobrý věk na to, abych o něm už něco taky zveřejnila. Nevím, čím jsem si to zasloužila, ale prozatím musím zaklepat na dřevo a prohlásit, že neznám moc hodnějších miminek, než je náš Kryštof. Nu, uznejte... Týden po porodu zvládnul bez protestů a komplikací stěhování do nového bytu. Já jsem vše zvládala mnohem hůře, narozdíl od Kryštofa mě deptalo přebývání mezi krabicemi a bordel všude, kam oko dohlédne. Kryštofovi stačilo jídlo a místo, kde může v klidu odpočívat. Tedy v klidu pro něj znamená v podstatě cokoliv. Ze spánku ho nevyruší ani vysavač, ani vrtačka, natož běžný provoz domácnosti. Zatím mu tedy tato vlastnost - když nechce, tak ho prostě nic neprobudí - zůstala ještě z období z bříška, za což jsem velmi vděčná. Spánek u mímocha skutečně zabírá většinu dne i noci, vzhůru bývá jen večer asi dvě hodinky a když má hlad. Už tři noci spal za sebou kolem sedmi hodin, ani si nejsem jistá, jestli je to u takto malého...respektive mladého miminka normální. Ale rozhodně se tomu nebráním. 

K "malému" miminku jen toliko - dnes při návštěve doktorky byla vedle nás stejně stará holčička. O půlku menší. Kryštof má už 4,7 kg a popravdě už se docela pronese. A proti té holčičce vypadal fakt obrovsky. A doktorka konstatovala, že i velmi zdravě. Tudíž i z tohoto pohledu si není na co stěžovat. 

Krmení. Přes den tři, spíše čtyři hodinky, ale když mu dám dudlík a drncáme někam v kočáru, tak lehce zamračeně a útrpně toleruje i pětihodinový interval. Prostě si to nějak nedokážu ještě vyměřit tak, abych byla někde na čas a stíhala vše tak, jak by si Kryštof představoval. Mlíka už mám snad aspoň trochu dostatečně, i když na noc mu raději ještě dám padesátku umělotiny, případně když jdu do práce nebo někam na delší dobu, tak také nastoupí flaška. K večeru se Kryštof vždy trochu probere a chce se ňuchat, tudíž ho "krmím" asi dvě hodinky v kuse a spokojeně u toho koukáme na M*A*S*H*, Game of Thrones, BBT a jiné seriály. Před půlnocí pak nasoupí závěrečný chod z flašky a do rána je pak klid. Neuvěřitelné. 

Neublinkává a když, tak jen decentně a většinou do plíny, nikoliv na oblečení. Jak dlouho miminko bez úhony vydrží v jednom oblečení? Vzhledem k tomu, že nemám od stěhování v provozu pračku, tak jsem vlastně od narození Kryštofa ještě neprala a včetně plen a všeho mám zašpiněnu jednu malou igelitku. Není to málo?

Prdíky. Nezlobí, malej umí krásně vehementně a se zvukovým doprovodem tlačit sám a většinou si se vším poradí. Když ne, stačí trocha cvičení, případně změření teploty a je to. Mohla bych do svého jídelníčku tedy pomalu začít zařazovat i jiné věci, než je čokoláda a řízky. Kdybych tedy měla hlad. Nevím, jestli mě to má trápit, nebo mám být tomu ráda, ale od porodu mám 14 kilo dole a nějaký větší hlad stále nikde. Trochu si připadám jak na začátku těhotenství (tedy ne mého, ale nějakého takového běžného), kdy ženská nemá chuť v podstatě na nic a spíš se jí z jídla dělá poněkud mdlo. No, ale ono se to ale nějak vyvrbí, o to zase strach nemám.