Nedokážu si zorganizovat čas tak, abych stíhala vše, jak bych si představovala. Tu Kryštof během jednoho přebalování spotřebuje se zákeřným úšklebkem a půlhodinkou k dobru tři plínky, tu si usmyslí, že spát se nebude a bude se na celé kolo mlaskat, že je jako hlad, i když právě dojedl dvojitou porci.

Čas běží tak nějak ve skocích, chvíli normálně a pak najednou okno, mezera. Mám pocit, že to nějak souvisí s želvama, závodama a jakýmsi šípem, případně kočkou v krabici. Nevím, jestli změněné vnímání času způsobují čistě jen hormony, případně přítomnost nového člena domácnosti, nebo je to skutečně jen má neschopnost počítat s nepočítatelným a ztráta schopnosti organizace času. Ne, že by to byl zas až takový problém ve chvíli, kdy jsem doma a nic nedělám, ale dny, kdy jsem doma a nic nedělám se dají spočítat na prstech jedné ruky slepého dřevorubce. Úřady, zařizování, dozařizování bytu, práce, zajít na fotbal... Včera jsme strávili víceméně celý den v terénu včetně krmení. Kryštof to snášel statečně, jen měl nějak častěji hlad, neb čas na krmení jsem z technických důvodů omezila z důvodu zablokovaných zad a neschopnosti vydržet v jedné poloze delší dobu na cca deset minut a ze sterea jsme přešli na režim mono.

S tím souvisí druhá věc. Možná že i díky včerejšímu častějšímu krmení si myslím, že mám konečně dost mlíka. Ovšem stejně jako s časem je to pouze relativní. Pokud je Kryštof vzhůru, mám pocit, že neexistuje něco, jako "dost" mlíka. Buď u kojení musí usnout, aby už dál nechtěl, nebo prostě cucá a cucá. S prsu nebo z flašky, je mu to jedno. Z flašky mu tedy dávám už jenom na noc a zdá se, že mu to tak i vyhovuje. Mně tedy určitě, neboť 6 - 7 hodin spánku v kuse je opravdu skvělá věc.

A s první a druhou věcí souvisí i třetí. Když se odhodlám něco dělat, respektive si sednu k počítači nebo něco podobného, tak Kryštofovi se většinou moc spát nechce a většinou má i hlad. Ale zkuste držet dítě, byť umě položené na stole, klofat do klávesnice a... ano, a na myš by bylo potřeba ještě čehokoliv dalšího. Člověku by dvě horní končetiny měly teoreticky stačit, ne tak čerstvé matce. Říkala jsem si, že když v ženský dokáže vyrůst celý nový člověk, mohl by jí vyrašit během těhotenství druhý pár rukou. Nebo jak psala Sargo, aspoň to jedno chapadýlko, prostě cokoliv, co by mohlo něco přidržet, otevřít, zavřít, kliknout, posunout, odsunout, vypnout nebo zapnout.Vždyť toho zas až tak moc nechci, no ne? Jedna končetina navíc. Klidně ať pak upadne, ale do začátku by se určitě hodila.

Jo, a našla jsem ty baterky :) takže pár fotek k dobru.

    

Dvě na úvod :)

 

Jeden z prvních úsměvů, ještě ne záměrných. I když v některých chvílích by si člověk myslel, že se chechtá naprosto úmyslně.

 

Jestli někdo řekne, že mám dvě brady, tak kecá!

 

Co jsem viděla miminka, tak měla jedno kolečko na šešulce. Kryštof má o kolečko víc :D

 

Série před výletem v šátku.

Následovaná sérií po výletu v šátku.