Neb Kryštofovi již táhne na tři měsíce, je ten pravý čas ho uvést do skautského tábornického života. Jen ať si zvyká. Šumava jest mou oblíbenou destinací a tábořiště Paulina louka je s latrínou, pumpou a Otavou luxusním ubytovacím zařízením, cíl cesty byl tedy od začátku jasný. Též společnost zkušené tábornice Hanky a jejich dvou dětí, sedmiletého Ondry a tříleté Bramborky. A tak jsme vyrazili.

Před cestou, ještě netuší, co ho čeká ;)

 

První quest byl standartně standarní - doprava. Cesta vlakem se zásobou plínek, obrovským stanem a třemi dětmi byla hned v počátku vyloučena, tak jsem v plén hodila naši obstarožní feldu. Otázkou bylo, jak se do ní nacpeme. Na střechu jsem namontovala zahrádku a vyignorovala kočárek, který jsem původně také chtěla brát, a vše dopadlo nad očekávání dobře. Poučení z prvního splněného questu: Malá felda a tři děti v autosedačkách se nevylučují, což je dobrá zpráva pro mě, špatná pro manžela :D

 

Ten kočárek by se tam ještě vešel. Půlka na střechu a půlka do kufru přece...

 

Z Neratovic jsme vyjížděli kolem čtvrté, na místo jsme dorazili něco po osmé. Začalo pršet. Naše pobíhání kolem rozloženého stanu přitáhlo pozornost již ubytovaných hostů a tak jsme za chvíli za pomoci jakéhosi manželského páru i ve slabém deštíku a s kryštofem v nosítku postavili megagiga stan pro šest osob i bez návodu. Velký, pěkný, jednoduchý na stavění, teď ještě aby do něj neteklo.

 

Jedna noční stanová.

 

Neteklo. V noci sice jen trochu poprchávalo, ale ve stanu nejen, že bylo teplo, ale bylo tam i sucho. Tedy relativní sucho = nepršelo do něj. Jinak vlhkost v zafuněném stanu kousíček od řeky byla tak 120%. Vše navlhlé, ale dalo se to přežít.

 

Den první

Rejštejn, Zlatý potok, Kašperské hory, Kašperk a zpět. Něco přes 20 km. Po třech letech sezení na zadku. S mímochem v nosítku. S plným báglem na zádech. Ráno to vypadalo na déšť, sem tam poprchávalo, tak jsem si vzala deštník v domění, že se bude hodit. Pončo mi nepřišlo vzhledem k dítěti na břiše příliš praktické. Trekingové hole jsem sebevědomě nechala ve stanu, vždyť tuhle trasu přece znám a je v pohodě a stejně budu mít v jedné ruce deštník, tak bych je nemohla využít. Uf uf. Deštník jsem využila asi na dvakrát pět minut v době malých přeháněk. Koleno s přetrhanými vazy a špatným meniskem si však vybralo svou daň, stejně tak i tříměsíční mimino se už solidně pronese, ale nakonec jsme to nějak zvládli. Sice na nohou asi tisíc puchejřů, ale dali jsme to, včetně tří kešek :) A večer koupel v Otavě.

První odpočinek po dvou kilometrech v Rejštejně, všichni ještě plni sil.

 

Na lavičce v Rejštejně, první propocené oblečení svléknout a vyměnit za suché. Kryštof se stále tváří, že mu ten výlet zas až tak moc nevadí.

 

A první test soudržnosti kolena v terénu. Prošlo ;)

 

V Kašperkách u kašny.

 

Baruška a Ondra se perou o pistolku. Bohužel došel střelný prach :(

 

Jedna protisluníčková :D

 

Příchod do Rejštejna se západem slunce.

 

 

Den druhý

Zvolili jsme odpočinkovou trasu = vyjet autobusem na Antýgl a zpět k tábořišti 6 km z kopečka podél Vydry. Tento den už jsem si místo deštníku vzala hole. Ale zapomněla jsem si foťák :(  V Antýglu nás sice chytla přeháňka, ale stačilo nakrmit dítě a pršet přestalo. Nemá to sice nijakou souvislost, ale pro příště by to třeba taky mohlo fungovat. Nakrmit dítě a počkat, až to přejde. A pak už bylo hezky. Cesta pohodlná, v půli odpočinek na Turnerově chatě s obědem a k večeru ohýnek. Co byto bylo za táboření, kdybychom si ani jeden neudělali.

 

Večer u ohně.

 

A takhle se Kryštofovi spalo. Ponožky na rukou, meďánek a beránkový fusak. Spokojenost největší.

 

Den třetí

A zase jedna z krásných tradičních cest. Autem na Modravu, pak podél potoka až pod veliký kopec, tam na Tříjezerní slať, dále z kopečka směr plavební kanál, podél něj až k Rokytě a kousek do Antýglu a odtud autobusem zpět na Modravu a autem na tábořiště.

Vzhledem k tomu, že Kryštofa už to nošení trochu omrzelo a i moje záda již lehce protestovala, půjčila jsem si na tento den v Modravě naprosto skvělé vozítko. Nejen, že se do něj vlezl veškerý náklad i s Kryštofem, ale když Baruška už nemohla, tak se svou hubenou prdelkou se tam nacpala i ona. A navíc Kryštofovi se ve vozítku také velmi líbilo, pořád koukal na stomečky a rozhlížel se. Skoro ani přes den nespal, jak bylo všechno kolem zajímavé.

Veselé ráno.

 

Přestávka na jídlo pod kopcem. Bylo děsný vedro.

 

Vozítko.

 

Bylo opravdu vedro.

 

Kopec na Tříjezerní.

 

Kryštof na Tříjezerní.

 

Skladné děti.

 

Barča spí, Kryštof se rozhlíží.

 

 

Den čtvrtý

Den odjezdu. Nejprve jsme měli v plánu ještě někam zajít nebo se cestou stavit aspoň na Rábí, ale jen co jsme vše sbalili a naházeli do auta, začalo velmi vydatně pršet a pršelo vydatně až do Prahy. A tak jsme byli vděční, že na Šumavě nám to počasí vyšlo vlastně úplně skvěle a všechno jsme si tak užili. A  Kryštof má za sebou první stanování. Vše přežil bez úhony, jen po návratu měl lehce rozhozený režim, ale do dvou dnů bylo vše ok. Už se těšíme na další stanování.