... tři tečky na úvod. A proč ne? Vzhledem k tomu, že mě lepší úvod nejspíš nenapadne.

Jednou k tomu dojít muselo. Už jenom proto, že mám poněkud více "volného" času, než bych čekala. Ale hlavně proto, že dva blogy, které tu mám v záložkách, se neplní moudrými texty tak rychle, jak by bylo záhodno. Respektive tak rychle, jak by vyhovovalo mně = cca dva články na den. Nezbývá mi tedy nic jiného, než zafušovat i do tohoto oboru - blogerství, a napsat si sem tam něco sama. Popravdě ještě v tuto chvíli netuším, zda tento deníček zůstane pouze soukromým dílem založeným kdesi v šuplíku na disku serveru, či zda vystoupí z anonymity a prodá se široké (cca 3-5 lidí) veřejnosti.

Proč o tomto mém deníčku nikomu neříkat? Nu, především proto, že není ani tak moc komu. A pokud by komu bylo, tak koho by přece zajímalo moje náhodné tlachání o ničem. Klasický to předsudek nás, "šuplíkářů".

Výhody těchto hromadných sdělení však také vidím. Především v tom, že kdejakou koninu, na kterou se ostatní ptají, nemusím sdělovat každému zvlášť. Maminku bude zajímat, jak jsme se měli na dovolené? Přečti si blog - elegantně třemi slovy obejdu zdlouhavý a nezáživný popis a odkážu na promyšleně konstruovaný text, kde mi zajisté nic neuteče, vše bude doplněno obrázky, vše bude přehledné a strukturované. Možná. Anebo taky ne. To se teprve uvidí...