Dědu jsem miloval ještě než jsem se narodil

Jmenoval se Matěj - kamarádi důchodci mu říkali Mates

On to jméno nikdy rád neměl

Vždycky si vybavil matesy - to jsou ty ryby -

co v rybárně leží, jak zvadlé květy bez života

Vždycky mi říkal:

"Až vyrosteš, bude svět jiný, bez válek a bez násilí."

Nyní je svět opravdu jiný - Takový divný -

než si děd představoval

Vzpomínám často,

Jak jsem vždy v neděli s dědou v les chodil

A přírodu pozoroval

Tenkrát chrousti létali kolem mé hlavy

A šuměly úžasně borové kmeny

To už je dávno, tak dávno...

Teď vám chci uvést osobní profil mého dědy:

(Tak se prý dnes tomu říká)

Sbíral cizokrajné známky

A dělal ptačí budky

A psal články do časopisů

A fotografoval lidi

A miloval staré lokomotivy

A vyprávěl úžasné příběhy ze života

(Škoda jen, že tenkrát jsem pozorně neposlouchal)

A uměl roubovat stromy

A měl dvě dcery

A zlaté ruce - ten rodák z Nepomuku

Mám v sobě dědu díky jeho genům

Mám v sobě i jeho víru

Mám v sobě i jeho štěstí

Mám v sobě i jeho vnitřní neklid

Mám v sobě i jeho pohled na svět

Mám v sobě i jeho povahové rysy

Mám v sobě i jeho melancholii

Má v sobě taky jeho touhy

Jsem vlastně část jeho duše

Toho muže jménem Matěj Kubík