Svět nemá rád rebely

Ani takové ani makové

Kdysi jsem byl i já takový malilinkatý minirebel

Nosil jsem dlouhé vlasy

A myslel jsem si, že svět mi leží u nohou

A z magnetofonu B42 jsem nahrával

Na pásky Agfa a Scotch

songy z  Radio Luxemburg

a dokola si pouštěl Yesterday

V noci létala nad mým pokojem obrovská B52

A shazovala bomby takového kalibru jako

Uriah Heep a Black Sabbath

A Ian Gillan řval jak utržený z řetězu Child in Time

A na kytaru za 200 korun československých

Jsem sousedům hrál gratis Love Me Do

Dneska je prosím za odpuštění

Já samouk s mutujícím hlasem

A z fotografie vystoupil zralý muž

Na nose měl kulaté brejličky

a Yoko mu seděla na klíně

A vypadala jak Bílá holubice

V jednu chvíli mi připomínala naší učitelku ruštiny

Byly jsme Květinové děti tam za mořem

A trojice bratří v Kristu - Marx, Engels a Lennon -

zpívala Revolution

A pak se to stalo:

New York – 9. prosinec 1980

Šílenec jménem Mark Oswald

Spáchal vraždu století

Ani výstřel z Aurory mě tak nevyděsil jako ta zpráva

Vzpomněl jsem si na Kennedyho a Kinga

Čas nastoupil do žluté ponorky

a odplul neznámo kam

Dneska se mě lidé ptají:

"Kde jste byl a co jste dělal v době,

když zastřelili Lennona?"

Já vám to klidně řeknu

Neskrývám žádné tajemství

Byl jsem tovaryšem u magistra Kellyho

Proč se to tenkrát sakra stalo?!

Nevím.

Dalo se tomu zabránit?

Možná.

Dneska bych chtěl napsat na zeď na Kampě:

Johne, please help me!