Sedlák se jednoho dne zamyslel:

     "Proč mám krmit kočku, když z ní není žádný užitek! Třikrát denně vypije misku mléka.

Za týden je to džber, za měsíc konev a za rok velký sud."

     Hned všechno přepočítal na peníze. Suma, ke které došel,  mu vyrazila dech!

     Okamžitě zavolal kočku:

     "Micino! Kde jsi!"

     Kočka přiběhla, neboť si myslela, že ji chalupník nachystal mléko.

     Bez slitování jí sdělil, že musí opustit stavení.

     Úpěnlivě ho prosila: "Hospodáři, nevyháněj mě! Vždyť jsem ti dlouhá léta věrně sloužila. Kam nyní půjdu?"

     Ten se ale nedal obměkčit. Srdce měl jako z kamene.

     A tak se hladová kočka vydala do světa.

     Sedlák si spokojeně pochvaloval:

     "Zase o jednoho darmožrouta méně."

     Dlouho se nic nedělo.

     Až jednou se objevila myš. Pak druhá a třetí. Dokonce odkudsi přilezli potkani.

     Zakrátko byla sýpka s obilím dočista prázdná. Nezbylo ani zrníčko.

     Když to sedlák zjistil, pozdě zpytoval svědomí.       

     "Micinko! Micinečko, vrať se zpět!"

     Volal, volal - leč marně.

 

     text též na http://www.firesnake.eu