V přírodě se nachází celá řada významných léčivých rostlin, které po staletí na sebe poutají pozornost. K takovým se řadí i máta peprná (Mentha piperita).

     Jedná se vlastně o hybrid, který vznikl křížením máty vodní (Mentha aquatica) s mátou klasnatou (Mentha spicata). Botanicky je zařazena do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae).

     Běžně bývá vysazována v zahrádkách. Lidově se označuje jako balšám, máta pepřová, větrové koření.

     Tato vytrvalá rostlina dosahuje výše 30 až 60 cm. Vyznačuje se dlouze plazivým oddenkem. Typická čtyřhranná lodyha nese křižmostojné , krátce řapíkaté, podlouhlé nebo vejčitě kopinaté listy. Bledě nachové květy se objevují v červnu až srpnu a v této době jsou hojně navštěvovány včelami.

     Pro zdárný růst vyžaduje teplé a vlhké podnebí, zeminu bohatou na humus. Půda má mít neutrální až mírně alkalickou reakci. Množí se výhradně vegetativně, tj. dělením celých trsů nebo nadzemních výběžků – stolonů.   

     Máta peprná patří k důležitým siličným rostlinám. Získává se z ní éterický olej, obsahující jako hlavní složku mentol a jeho estery. Silice je dále tvořena různými vonnými sloučeninami jako je cineol, jasmon, piperiton aj.

     Z průvodních látek jsou v rostlině zastoupeny třísloviny a hořčiny. Pro průmyslovou izolaci mentolu se zejména v jihovýchodní Asii kultivuje tzv. máta japonská. Obsah mentolu v silici u ní činí až 90 %. Nehodí se však k léčitelským účelům, neboť složení látek neodpovídá lékopisným požadavkům.

     Naproti tomu použití máty peprné je velmi rozmanité. Ve formě nálevů napomáhá uvolňování žluče do střev, podporuje chuť k jídlu, odstraňuje nadýmání, působí dezinfekčně při nemocech močové soustavy. Kromě toho bývá součástí rozličných bylinných čajů. Například v oblasti Arábie a severní Afriky se podává při různých příležitostech silný mátový odvar. 

     Dlouhodobé a nadměrné užívání máty se  nedoporučuje. Může totiž způsobit změnu krevního obrazu.

     Čistý mentol je přítomen v rozmanitých revmatických a nosních mastech, balzámech a mazáních. U těchto přípravků se projevují jeho příjemně chladivé, tišící a povrchově anestetické (místní znecitlivění) účinky.

     V kosmetice se máta uplatňuje při přípravě různých ústních vod, zubních past, kloktadel, koupelí apod.

     Máta se používala odedávna v gastronomii. Staří Římané ochucovali své pokrmy jejími listy. Ve staročeské kuchyni se společně se šalvějí přidávala k dušenému vepřovému masu, kotletám, pečeným kuřatům. Dnes použití máty jako koření v domácnostech téměř vymizelo, zatímco v anglických, italských a bulharských jídlech nesmí chybět.

     Je zajímavé, že potravinářský průmysl požaduje značné množství máty kadeřavé (Mentha crispa). Ta je nezbytná pro výrobu lihových nápojů, především pak likérů. Výrazně ovlivňuje jejich aróma a výsledné chuťové vlastnosti.

     Dnes se máta peprná pěstuje většinou ve velkoplošných kulturách. Sklizeň se provádí několikrát do roka, a to vždy před rozkvětem. Nejhodnotnější bývá první sběr, tj. přibližně v červenci.

     Nať se suší v tenké vrstvě ve stínu, nejlépe v dobře větratelné místnosti. Kvalitně usušený rostlinný materiál má charakteristickou vůni, palčivě kořenitou, později chladivou chuť.

     Za nepříznivých vegetačních podmínek může dojít k napadení listů rzí mátovou (Puccinia menthae). Na listových čepelích se vytvoří nápadné rezavé skvrny. Pro léčitelské účely jsou takové rostliny nepoužitelné.    

 

     text též na http://www.firesnake.eu