V epicentru každodennosti
Na tváři měla červené bumbrlíky
A rty jako zralé fíky
Bydlela na Zašovské ulici
Každý měsíc
Když měla své dny
Přes její ložnici
Přehnaly se monzunové deště
Ještě není vinobraní
Ani posvícení
Denně kolem osmé hodiny
Umyla si mastné vlasy
Šampónem s vůní třešně
Někdy plakala
Neboť
Zrcadlo je němý vrah
Čas stále ubíhá
Samota umí být zlá
Bezcitná
Neúprosná realita
Mladost je pomíjivá
Zabíjí ji vrásky
Zmařené lásky
Nesplněné sny
Nakonec i šediny
Čí je to vina?