Tak jsem si říkal, že se po prázdninách docela těším do školy. Protože ty prázdniny mi přišly strašně dlouhé, hlavně taky proto, že jsem se tak trochu stresoval. A taky kvůli tomu, že mi bylo vedro a spoustu dní jsem nemohl skoro nic dělat a nutil jsem se do nějaké aktivity.

Většinu září jsem procvičil. Buď kvůli tomu, že jsem měl nervy, co provedu s Františkem, anebo kvůli tomu, že jsem měl hlavu plnou endorinů a potřeboval jsem se trochu uklidnit. Nedokážu totiž moc dobře přemýšlet. Normálně mám vypnuto. Když koukám na monitor, můžu se soustředit tak dvě minuty a pak zjistím, že jen tak čumím a usmívám se. Ne že by mi to vadilo. Je to super. Akorát nechci, aby si František myslel, že jsem zdementněl. Tak jsem tak trochu zintenzivnil "běhání" a další cvičení, protože potom se aspoň můžu chvilku soustředit.

Ale do školy jsem se těšil. Včera a předevčírem. Seděl jsem vedle něj. A občas dokonce i vnímal něco z toho, co nám říkali vyučující. Ale dneska jsem se probudil a skoro nemohl dýchat. Mám teplotu a vypadám strašně. Mluvím, jak když umírám. František mi ještě ráno udělal zázvorový čaj a odvážně se ke mně přiblížil na míň než dvacet centimetrů, takže doufám, že to ode mě nechytne.

Asi jsem to neměl tak přehánět. Teď tady od rána ležím jak chcíplotina a umírám na nějakou chřipku nebo co. Došel mi zázvor. Vypil jsem ho už asi tři litry.

Nedodržel jsem svůj slib, že si na fňukání založím další tajnou rubriku a fňukám tady veřejně. A vůbec, doporučte mi nějaký dobrý film, který by se hodil k mému depresivnímu bezzázvorovému dni.

František se vrátí asi tak v šest a chci se do té doby totiž vyléčit. Takže musím pohnout. Už jsem se pokoušel něco udělat s tím svým nemocně vypadajícím obličejem, ale ještě jsem nedošel tak daleko, abych vlastnil tak účinnou kosmetiku. Ale pořád je mi zle a asi ho chudáka nakazím.

Asi jdu sežrat tu brokolici. Chudák František. Nakazím ho a ještě mu sežeru brokolici. Jsem naprosto dream boyfriend.