Ve čtvrtek se mi podařila fakt super věc.

Šli jsme s Františkem běhat. Nemám žádné protekční zacházení, spíš mám pocit, že ho víc baví mě týrat různým pohybem, ale nestěžuju si. Protože vždycky když u toho skoro umřu, tam mi to skvěle pročistí hlavu.

Tak jsme šli zase běhat podél řeky. Je tam taková cyklostezka a večer se tam běhá dobře, protože tam není zase tolik vidět. Proto se těším na zimu, protože je víc tmy. No, a jak jsme tak běželi (jako já bych tomu běh neříkal, nicméně František prohlásil, že už se to za běh počítá), tak mě můj milý hecoval a hecoval a já jsem tam v duchu nadával a snažil se nerozbrečet, tak jsem uběhl v kuse bez přestávky celých 1200 metrů.

Takže jsme to náležitě oslavili a odškrtnul jsem si to ze sezamu.

Chtěl jsem se jenom pochlubit a dát vědět, že žiju a že jsem se nezbláznil. Mějte se hezky!