Přidávám první část. Podle toho jaké budou ohlasy, zde budu přidávat další. Příjemné čtení a komentáře potěší! :-)

Bol obed a slnko v Pentose vypaľovalo tieň do zeme. Mortus si zobral dom bývalého liečiteľa v Pentose a ten miesto námietok sa pridal k Akolytom. V pivnici domu mali svoje laboratórium kde vyrábali a experimentovali s rôznymi tinktúrami, Mortus sedel nad jeho čiernou knihou a niečo si do nej zapisoval, jeho havran Valor sedel na vyvýšenom mieste na skrini a spokojne sa obzeral okolo. S niektorých miestností bol počuť šum práce a rozhovoru medzi Akolytami ktorí okrem pacientov sa venovali aj zákazníkom ktorý si prišli kúpiť rôznorodú medicínu. Mortus nakoniec zatvoril knihu a chvíľu načúval. Potom si zavolal Duriela a Bishibosha. Dochádzajú nám zásoby, tu máte list čo všetko treba nakúpiť. Tiež mi sem doneste obchodníka s bylinkami, mám preňho prácu ktorá sa neodmieta. Mávol rukou a Akolyti odišli. Postavil sa a prešiel do vedľajšej miestnosti, tam ležala hrstka pacientov o ktorých tvrdili, že musia zostať a byť pozorovaný. Mortus prešiel k jednému. Bol to muž ktorý mal nepríjemne popraskanú tvár s náznakmi nekrózi. Mortus len vydal slabý súhlasní tón a rozovrel prstami mužovi oko. Jeho zorničky boli ako dva malé tanieriky a tak priblížil svetlo sviečky k oku a párkrát ním zamával. Nič sa nestalo no Mortus bol iného názoru. Keď sa zobudí tak mu dajte čo potrebuje a začleňte ho do procesu. Akolyti vydali gesto že rozumejú a Mortus odišiel dole do laboratória. Kde začal sledovať experimentálni jed ktorý svoju obeť nemá zabiť, ale spôsobiť tak silné paralýzy a krče že nech obeť chce sebe viac, výkrik bolesti nevydá, ani len pol hlasu. Mortus pristúpil k ochromenému mužovu a jeho oči upnul naňho, bolo v nich znať strach a bolesť.

"Tak drahý priateľu". Začal Mortus nenútením konverzačným tónom. "Myslím si že sme začali zo zlého konca, evidentne ste ešte unavení tak vás nebudem rušiť pri oddychu ale, budem dúfať že sa ku mne na večeru pripojíte." Prešiel od muža k bublajúcemu hrncu. "Dúfam že tentokrát ste nepridali do proti jedu aj hríb smrtničky. Ako už názov napovedá ten hríb je prudko jedovatý". Mortus potom nabral trocha tekutiny na lyžičku a pozrel sa na ňu pozorne. "Ešte trocha soli, to by malo potlačiť efekt nekontrolovaného zvracania." Potom prešiel znova k mužovi. "Tak sa teda vidíme neskôr, dúfam že si dovtedy oddýchnete a budete viac v spolupracujúcej nálade". Otočil sa a odišiel niekam hore.

Po ulici kráčí dívka, která je velmi mladá. Odhadem ji může být něco kolem 12 let. Na sobě má nějaké potrhané triko a kalhoty, které by také snesly nějakou tu záplatu. Boty nějaké jsou, ale palce skoro lezou ven...no prostě chudáček k pohledání. Její vlasy jsou neupravené a celkově vypadá zanedbaně a špinavě. Jestli co nejdříve nenajdu něco k jídlu, tak dlouho nevydržím! Stačil by mi i drobeček!Prosím, přispějte ubohému sirotkovi trochou peněz nebo jídla! Zvolá směrem k náhodnému kolemjdoucímu, kterému se postaví do cesty. Většinou ji lidi odbytou na což obvykle reaguje slovy: Tak si naser debile! Asi nevíš co je to bída a nouze! Nicméně ji to už moc starostí nedělá, alespoň to tak vypadá...ono, když zažijete odmítnutí denodenně, zvyknete si na to. Jau! Sakra!Auu! Zakřičí, když narazí do nějaké osoby, které si nevšimla. No, ono to spíše vypadá jako by do ní vrazil schválně...vzhledem k tomu že zaslechla něco jako: Uhni žebro!Uch! No super! Ještě tohle! Její koleno je samá krev. Fajn, umřít na otravu nebo infekci se mi zrovna nechce! Snaží se ignorovat bolest a po chvíli se zdá, že ji to ani nějak nevadí. Ha! Jestli je nějaký bůh, tak mi dává znamení! Spatří totiž lékárnu. Toho by se dalo využít! Chvíli se jen tak ochomýtá kolem vystaveného zboží a nenápadně si prohlíží různé věci vystavené v trakařích. Takže tady asi nic! Jde směrem pryč od lékárny. Pak jakoby si na něco vzpomněla, se vrátí zpátky...a když si je jistá, že je vzduch čistý, popadne nejbližší věc-jakousi krabičku..no, rovno dvě a strčí si je do kapsy. Pak opět nenápadně odchází směrem k tržišti. Tam se mi toho podaří určitě více...s trochou štěstí...

Jeden s Havranov sledovalo tovar a keď uvidelo krádež zlietol dole do okna obchodu a trikrát zakrákal. Dvaja Akolyti vybehli s obchodu niečo zakričal jeden s nich no na rušnej ulici sa to stratilo. Havran vyletel smerom kam videlo ísť dievčinu a začalo krúžiť nad trhom. Akolyti sa už predierali zástupom ľudí a pritom sledovali havrana ktorý sa zniesol nad stánok. Keď prišli Akolyti k nemu znovu zlietol a tesne preletel dievčine nad hlavou a trikrát zakrákal a znovu medzi ľuďmi elegantne sa zniesol a začal znova krúžiť nad trhom. Akolyti sa predrali medzi ľuďmi, na rozdiel od dievčatka ktoré svojou drobnou a takmer priezračnou postavičkou sa vyhýbala ľuďom ako keby tam ani neboli. Občas ju stratili s dohľadu no havran nie, keď sa mu zdalo že ju stratili tak poletel dopredu a zakrákal trikrát. Nakoniec ju dostihli a jeden s Akolytov jej položil ruku na rameno. Tak malá lasička, kam utekáš tak rýchlo od nás?

Pomalu kráčí po tržišti, rozhlíží se po různých věcech. Sem tam se ji povede nenápadně někomu něco štípnout. Hlavně sehnat nějaké jídlo! Tou solí si asi chleba neposolím...či ano? Občas se stane, že v nestřeném okamžiku štípne něco i přímo ze stánku. Ono, když je prodavač zaměstnán zákazníky, není to zase tak těžké. Už dříve si všimla jakého si ptáka, no nevěnovala tomu dost pozornosti. Máš štěstí, že nemám prak! Z tebe by byla dobrá polívka! Dále se věnovala svoji uhm, zábavě. Popošla opět k jinému stánku, tentokráte s pečivem. Tu se ale stalo, že ten samý havran přiletěl až skoro k ní a zase odletěl. Vypadni ty kuře vopelichaný! Hnusný! Sebrala ze země nějaký malý šutřík a mrskla ho směrem po krákajícím havranovi, ale není jisté, zda ho trefila či ne. Co však jisté bylo, že zahlédla nějaké dvě postavy, jak se prodírají davem. A to je kurva kdo? Nevypadají na dvakrát...raději beru roha. A skutečně, vzala rychle do zaječích. Díky tomu, že byla na podobné věci zřejmě zvyklá, to pro ní nebyl až tak velký problém. Zdálo se však, jakoby ten havran byl k ní doslova přilepený a vždy letěl za ní. Co čert nechtěl, nevšimla si mírně vyvýšeného chodníku a trochu se zaškobrtla. Toho ovšem využili ti dva...týpci. Hej klid! V podobných situacích už si byla!Co? Nemáš náhodou horkou nemoc? Kam bych utíkala?MysliTamten za chvíli zavírá krám a chci ještě stihnout poslední zbo.. Zbytek už nedořekne, protože ho kopne do kolena a vezme do zaječích. Pomoc! Ti dva hajzlové mě chtějí okrást! Pomoc! Začne křičet na všechny strany a doufá, že ji to tak pomůže k útěku.

Akolyta ktorí mal ruku na jej ramene ju pustil nie preto lebo by ho bolel kopanec ale čisté s prekvapenia a možno tomu dopomohol fakt že ju nedržal ani. Keď začala utekať tak havran letel za ňou. Ako dlho asi vydrží utekať? opýtal sa pridusením hlasom Akolyta. Druhý pokrčil ramenami. Obaja sa rozutekali a sledovali havrana ktorý krúžil nad budovami. Pomali ale isto ho doháňali, museli uznať že utekať vie rýchlo občas ich spomalil človek ktorého museli hodiť stranou no rýchlo dohnali zameškané. Keď ju už videli ako svižne cupitá nohami zakričal jeden z nich. Chite tú malú zlodejku! No vzhľadom na masku sa mohol rovno pokúsiť spojiť telepaticky ľuďmi prednými a nakričať do tých dutých hláv. Možno by ich hlavy sa tak maximálne rozzvučal ako zvon pomyslel si nad svojou hlúposťou Akolyta. Dievčina niekam zahla aby dokázali prudko zabočiť obaja sa chytili drevenej tyče ktorá podpierala strechu stánku a spolu s ňou sa zjebali na zem. Rýchlo vyskočili na nohy a upaľovali za dievčinou. Náhoda tomu chcela že na druhej strane ulice bol Duriel a Bishibosh, tí uvideli havrana krúžiť nad dievčinou keď ich havran uvidel znova sa zniesol a o vlások minul dievčinu a trikrát zakrákal. Duriel neváhal a spolu s Bishiboshom sa schovali za dav ľudí. s jedného stánku si zobral rybársku sieť so slovami. Hned vám ju vrátim, len nám tu uteká úlovok. Počkal kým dievčina bude tesne pred davom, vystúpil s davu a zastúpil jej cestu a hodil na ňu sieť. Bishibosh stál hneď vedľa pripravení ju chytiť v prípade že by spadla alebo Duriel minul sieť.

Dívka běžela stále dál a u toho pro jistotu křičela cosi o zlodějích co ji chtějí okrást. No, oni křičeli to samé o ní. No, nevím, lidi jsou asi vážně zmatení, ale to je mi u zadku! Občas se podívala za sebe, když uslyšela nějaký výkřik a nadávky ale nebrala na to příliš mnoho pozornosti. Hlavně nezakopnout! To by nebylo dobré! Občas se ji do cesty připletlo jakési zelí nebo co, které bylo bůhví proč na zemi...což ji mírně zbrzdilo, ale ne tak, aby si nedokázala poradit. Kdybych měla více času, tak bych po nich mohla házet zeleninu nebo něco také! To by je zbrzdilo ne? Navíc by byla švanda! Prudce zahnula s úmyslem je zmást...no, moc se ji to nepodařilo, ale ušklíbla se, když uslyšela nadávky a duté dvě rány. To jsou nemehla! Díky tomu získala určitý náskok. Trochu se lekla a lehce škobrtla, když těsně vedle ní proletěl havran. Ale ten mě už vážně sere!Kde sakra jsou? Asi to vzdali! Nikde ty dva totiž neviděla, tak si myslela, že je v suchu. No, velká chyba! Sotva vyběhla, jiný chlápek ji zastoupil cestu. Vole si myslí, že mě zastaví? Zleva to nešlo, tak zamířila doprava, jenže si nevšimla, že v ruce držel síť. Síť byla samozřejmě velká a jak začala panikařit tak se ji do ní zamotaly nohy a poroučela se k zemi. A kurva! Jsem v pěkný řiti!Vy zasranní zkurvysynové! Dojebanci! Koukejte mě pustit! Hajzlové! Začne kříčet jak na lesy. Aby vás mor vzal! A rovnou mokvající rány! A flusla jim do ksichtu. Dále se pokoušela vyprostit ze sítě.

Duriel sa ani neobťažoval ju vymotať a protesty si nevšímal, chytil ju aj zo sieťou a prehodil si ju ako vrece zemiakov na rameno pleskol ju po zadku, to mu sa už hovorí pekný úlovok, a to ma otec zreval neraz že som biedny rybár. Bishibosh len vydal tlmení smiech. Prešiel k stánku a predavačovi dal dve zlatky. Tú sieť si budeme musieť nechať dobrý muži ale myslím si že toto preplatí jej cenu dvakrát. Predavač spokojne prikývol a na jeho tvári sa rozhostil pobavení uškľab. Keď sa otočil tak obchodník si pobavene prezrel dievčinu a ušklbol sa viac, havran medzi tým pristál na jeho stánku a vydal zo seba pobavené Krá krá kým neodišli a potom zlietol a vysral sa na hlavu toho obchodníka ktorý sa až do tej doby pobavene usmieval. Havran vydal ďalší výsmešní krákor, urobil dva kruhy ako by uvažoval či má urobiť ďalší nálet a potom letel pomaly a lenivo sa znášal a a párkrát lenivo mávol krídlami aby nestratil výšku a sám zo sebou ich spokojne nasledoval. K dvom Akolytom ktorý na margo prevrátili stánok ktorý Duriel a Bishibosh tak urputne hľadali. No pekne. Vydal Bishibosh, Duriel len prikývol. Dvaja Novici ktorý urputne devastujú mesto pre jedno malé dievčatko. Novici si previnilo sklonili hlavy. Kým im Duriel pokojne vysvetľoval že ak havran niekoho sleduje tak rýchlosť nehrá rolu, tým sa nikto nestratí tak Bishibosh dal zvyšných 48 zlatých obchodníkovi a papier s nákupom. Keď tu skončíš tak ten tovar dones k nám. Povedal tónom ktorý hovoril o tom že v opačanom prípade sním budúcnosť rátať nebude. Potom sa otočil k dievčine prišiel tak blísko až koniec jeho masky bol tesne pred jej tvárou. Tak, máme pekní deň a využívame ho na telesné cvičenia? to je dobrá voľba a zdravá ale prečo s tebou cvičia naši bratia to je záhada.

Dievčina stále mrskala zo sebou a Duriel toho už mal dosť, keď už boli na druhej ulici a na pol ceste k trhu už mu trpezlivosť vypršala a tak zahol do bočnej uličky ktorá bola viac než prázdna a jediné čo ju vyplňovalo bolo do očí bijúce nič.  Keď nestačili napomenutia tak nahmatal dieru pri zadku a rukou jej malú pičku do ktorej zaboril trocha prst troška ňou pomykal a otrávene dodal. Cítiš to? Ja viem čo sa stane ak tým prstom zájdem ešte hlbšie, nechci aby som začal zisťovať čo všetko sa tam zmestí lebo ak neprestaneš tak si tú radosť urobím. Prudko ale nie moc silne len tak aby to cítila poriadne z nej ten prst vytiahol. Bola by si skvelím testovacím subjektom všeho druhu od telesného potešenia až po duševné. A znova ju pleskol po riti. uvažoval či rukojeť dýky by jej nevrazil do zadku len tak zo srandy koľko toho znesie. Ale Mortus by asi nadšení nebol občas dostali niekoho s kým sa mohli hrať ale takéto mláďa by bol isto klenot. Kým sa spamätal už stáli pred ich provizórnou lekárňou a malou nemocnicou. Išli dnu do malej chodby s ktorej viedli tri dvere, najbližšie k nim boli dvere napravo a tie viedli do vnútorného obchodu kde sa dali kúpiť rôzne lieky od výmyslu Akolytov. Druhé dvere viedli do provizórnej nemocničnej sály kde ležalo niekoľko pacientov. Oproti nim na konci chodby boli dvere a tam bola Mortusova pracovňa. Otvorili dvere, miestnosti nikto nebol až na havrana ktorí zaujate sledoval tento čudný fenomén.

Miestnosť bola tmavá a bez okien, oproti dverám bol jeden masívny drevený stôl, na ňom bola položená mohutná čierna kniha, bol tam atrament a niekoľko pier na písanie, na stole však bol poriadok, papiere na kôpku uložené. Dve sviečky horeli po oboch stranách stola. Pri stole stálo prázdne pekne vyrezávané kreslo. za kreslom bola dlhá knižnica od jednej steny až po druhú. Bol tam zdobení krb ktorý bol chladní ako miestnosť sama. V miestnosti boli hlavne knihy a papiere a pergameny v policiach knižníc zrolované a pekne naukladané, na druhej strane miestnosti viedli schody kam si hore. Duriel vytiahol dýku a rozrezal sieť. Dievča položil do kresla a ukazovákom začal kývať tam a späť. Nezabúdaj že ak niečo urobíš tak to nebude len prst, počkáš tu kým príde pán a osobne sa budem modliť ku cudzincovi aby ta nám dal na hranie sa. Havran sledoval dianie neskrývaním záujmom. Nakoniec obaja odišli s miestnosti a zatvorili dvere.

Dívka se stále pokoušela vyprostit, i když to bylo marné. Najednou byla vytažena do vzduchu a přehozena přes něčí rameno. Ty hajzle! Mě nikdo mlátit nebude! Na protest sebou začala mlet ještě více a u toho i křičet. Naneštěstí se však zdálo, že je to každému jedno. Co je někomu po nějaké zlodějce, že ano? Lidi se většinou starají jen sami o sebe, nenapadne jich, že by mohli pomoci zachránit nevinnou dívenku. Na chvíli se přestala hýbat...zdálo se, že jen rezignovala...Rezignovala? Kdepak! Tato dívka není jedna z těch, kteří se zaleknou jen nějakého bububu. To ještě neví, s čím mají co dočinění. Zatímco odevzdaně ležela, uslyšela, že se blížili k jakému si stánku obchodníka. Tu sebou začala mrskat ještě urputněji a volat, křičet. Když se k ní přiblížil ten pošuk s maskou, ani se mu neobtěžovala odpovědět. Pouze mu plivla do obličeje, nebo spíše se o to pokusila. A znova se začala bránit. Náhle cítila něco v jejím zadku. Samozřejmě že ztuhla strachy. Co? Ne!Ty hajzle! Zmrde jeden zasraný! Strachy se ani nehýbala, no rozhodně nechtěla aby splnil svoji hrozbu. Co to mele? Jaký testovaci subjekt? Co co má do hajzlu být? Dívka byla ztuhlá strachy a skoro se ani nehýbala. Cítila, že se vzduch kolem ní změnil. Byli někde v nějaké místnosti. Někdo ji položil do křesla a vytáhl dýku. Dívka vytřeštila oči. Ne! Prosím! To ne! Strašně se bála, ale byla přiliš vyděšená, než aby něco řekla. Naštěstí ji jen rozřezal síť, no...trochu ji neopatrně řízl..nebo možná za to mohla sama, protože sebou trhla, kdo ví. Na jeho další výhružku jen vytřeštila oči a kývla. Jak uslyšela zavření dveří, rozeběhla se k nim a zkusila je otevřít. Když zjistila že to nejde, začala do nich bušit. Poté se zhroutila blízko dveří a rozplakala se, sic se tomu snažila zabránit...jakási její část ji říkala, že nesmí ukázat slabost. Utéct nebylo kam. Ať mě zabije rychle!