je dnes, srovnáno. Vnímám to a cítím, protože já prostě vnímám a cítím, jak mi před časem pravil ten test, který je tu na píše právě in.

Smutnozprávový den. Nevěděla jsem, ale když jsem se šla podívat do svého seznamového mailu, nešlo si nevšimnout toho titulku. Zas jedny nedožité narozeniny. Musí tam být krásně. Ještě nikdo se odtamtud nevrátil, říkala naše babička.

Co zbývá pozůstalým, jen tu pozůstat, dokud taky nepůjdeme. A do té doby... Užít si trochu legrace, vysmát se těm, kdo si myslí, že si s sebou odnesou svoje hmotno a všechna svá pozemská přesvědčení. Anebo je nechat být a být si.

Co dodávat? Smráká se a vyrovnávám se s tím, co bylo, je a asi bude. Jako každý a každá. Někomu to jde snáz, protože si to tak nebere, protože to bere jinak, protože dokáže něco jiného. Řešit. A někomu to jde hůř než mně. Mám na stole svíčku čajovou, dneska se hodí ji zapálit. Dohoří i tenhle plamínek, jako dohořel každý a každému.

Ta svíčička je taková trošku dost rozplizlá, ale ne zlá, snad. :)

Tady to bylo, kdy jsem se nad tím výsledkem testu pozastavila. Taky je to dost rozplizlé vypisování se, ale taky ne zlé, asi, ano, necháme to tak.