To že jsem teď nepsala, to není protože bych nevěděla co, nebo nechtělo se mi, nebo něco takového. To je protože jsem si sem prostě jen neshromažďovala na hromadu písmeno k písmenku. Až jednou někdo někde někdy, někdy je tu navíc, když jsem napsala to jednou, ne? Někdy jednou, jednou někdy, anebo víckrát obojí. Takže až bude vymyšleno a realizováno a levně prodáváváno zařízení, které bude měnit sotva vylíhlé myšlenky přímo na psaná slova, budu plodná pisatelka. Plodnice. Už rostou nějaké jarní houby houbičky?

Ta paní, kterou jsem zmínila někdy jednou minule, nevím už, co to bylo za den, takový nějaký šedavý všední, tak ta byla barevná. Takhle: pleť bělošská středoevropská, kabát černý, vlasy obvyklobarevné, ale teď to přijde, ty barvičky. Vlastně, nenapsala jsem, kde jsem ji viděla, ve městečkové hádé to bylo. Seděla proti směru jízdy, což já velmi nerada, takže stávám, i když by teoreticky bylo možno si usednout a usebrat se. Měla červené náušnice, výrazné a výrazně červené. Měla růžovou šálu, měla sytě modré oční stíny, měla malou zelenou mašli ve vlasech a v puse, ne už teda mašli, anebo v ústech :) jak je libo, měla velké oranžové lízátko. Jednu barvu a věc jsem si vymyslela. Je jasné které, že?

Teď jdu radši na světlo sluneční skomírající, žít a užít je třeba... dokud... Popíšu později, něco z toho :) když už si tak březnově popisuju. Příjemné ještě odpoledne.

Jo a ps:ty fotky, už jsem na to přišla, já je dělám ošklivé schválně.