Posledního března. Apríl. Ale to není apríl. Myslím na ty, kteří mají v dubnu narozeniny.

Na pár místech, jak to tak bývá (dlouho nic a pak nášup), jsem se srazila s větou jednou, všude ne úplně stejně poskládanou, ale významem téměř shodnou, že prý duhy není bez deště, kdo chce duhu, musí akceptovat déšť, a tak je na něj potřeba si zvyknout, smířit se s ním a tak dále až do úplné vyrovnanosti vnitřně slunečné. Tak proč ne, no. Moje asi jediná fotka duhy vypadá dost ohavně (nebo že by se dalo říct až jemnoněžně :) ?), to je ona, to dole, fakt je to duha na nebi.

Teď střídavě prší, sněží, apríluje statečně, však duha nikde. A tak si ji pletu sama z asi dvacet let staré příze duhové. Pletu na těch nejsilnějších jehlicích, hezky to přibývá, nemusí se na nic myslet, jen přehazovat očka z jedné strany na druhou... zleva doprava? Říkám to dobře? :) Ta delší strana bude tak dlouhá, dokud bude z čeho duhového plést. Ještě mi to chvilku vydrží a ještě mě přitom všelijaké nápady napadnou. Už se na ně těším, protože co jiného zbývá :)